Máte někdo zkušenosti se specielní poruchou učení u svých dětí, vnoučat nebo z učitelské praxe?

Je to boj na dlouhou trať, každopádně to s učitelkou proberte. Já jsem se takhle rozčilovala s učitelkou svého syna. Nezbylo nic jiného, než ho dát na jinou školu, ale to také nebyla výhra,. Ani tam nebyli připraveni na děti s takovou poruchou. Doporučuji spolupracovat se školou, pokud nejsou schopni si sami zajistit potřebné materiály, tak jim je donést. Případně jim doporučit schůzku s psychologem, který dítě vyšetřil. No a na závěr,,,chce to trpělivost,,mě to stálo nervy,,:-D,,budu držet palečky.

Existují centra, kde jsou schopni vašemu dítku pomoci po vyučování. Tak si najděte nějaké na netu ve vašem bydlišti. Pomáhá to.
Doplňuji:
to baghira,,o tom píši, ale ani tam moc synovi nepomohli. Většinou jsou učitelé na takových školách za trest. Nemají vůbec žádné školení, jak s takovým problémovým žákem jednat- ve třídě je jich třeba 5 a stejně to pedagog nezvládá. Dokonce jsem zažila, že mu ruply nervy a zmlátil holčičku na vozíku, jelikož nedosáhla pořádně na umyvadlo a pocákala vše okolo, syn se jí zastal, chytil učitele za ruce, začal na něj ječet. Syn měl 3 z chování. Je pravda, že jsem to tak nenechala a učitel musel po dohodě školu opustit. Jak píši jsou to nervy. Pro dítě, rodiče i učitele,,,,

Upravil/a: kropitko

Vzhľadom na to, že dyslexia je choroba, učenie treba pripôsobiť, ale nie uľahčovať. Aj dyslektik sa musí učiť, problém má so zámenou písmen, nie so získavaním vedomostí. Treba ho trpezlivo opravovať, v žiadnom prípade vysmievať. Trvá to dlhšie, ale ak učiteľ o tom vie, berie do úvahy znalosť a nie prehádzané písmená. Dyslektik je schopný sa naučiť aj cudzí jazyk. Mala som možnosť sledovať niekoľko dyslektikov od „narodenia“ až po „vlastné deti“, pri trpezlivosti sa dokázali niektorí presadiť.

Neľutovať, nepovoľovať, trpezlivosť, vysvetlovať. Niekedy pomáha škola hrou.
Doplňuji:
Hlboko sa skláňam pred manželkou mosoja, jedine takto sa dá s dyslektikom pracovať. Nestačí len škola, ale musia pomáhať všetci okolo. Je to náročné, ale žiaľ, jediná cesta.

Upravil/a: led

Podívejte se na to z hlediska té učitelky – když má ve třídě 25 dětí, se kterými musí splnit učební plán, tak k nějakému osobnímu individuálnímu přístupu opravdu nemá příliš velký prostor. Já vás sice chápu, ale zanedbat výuku 24 žáků proto, že se musí věnovat tomu pětadvacátému, který nemůže (byť ne z vlastní viny), to taky dost dobře nejde – to by se mohli ozývat rodiče těch ostatních (a plným právem).

Existují speciální základní školy, určené dětem se speciálními vzdělávacími a výchovnými potřebami.

Měli jsme dceru dyslektika. Tímto se klaním své ženě která zejména na prvním stupni ZŠ strávila s dcerou při učení veškerý volný čas. Učitelka o tom samozřejmě věděla, ale vůbec nevíme jaký k ní ve škole volila přístup a ani nás nenapadlo ji nějak osočovat. Na druhém stupni již měla vyznamenání a v pohodě absolvovala střední ekonomickou školu. Vysokou již pro jistotu raději nezkoušela.

Pokud se mi nelíbí práce učitele, mohu zajít za ředitelem školy.
Souhlasím s baghírou, bohužel příští rok se mají všechny speciální školy zrušit.