Mají stromy duši, nějakého ducha, nebo jsou chemickým pochodem, fúzí, štěpením, nebo produktem pouhé DNA?

Když živé stromy nejsou, jen se tak tváří, že rostou. Chemie není život. Ani sprosté ovládání foukacích nástrojů na odklízení listí nemůže být důkazem ani náznakem života. Snad jen inteligence. Život přece chce žít, ne v uzavřeném spolku organismů, ne vzniklém mnohonásobným přemíláním organických sloučenin v pravěkém moři. Ne nějaké nevědoucno, bezživotí, náboženství a zasrané strany, ne touha žít spokojeně jako cikánská prasátka křičící z kuchyně a trpět při těžké práci s Ukáčka troubelou. Používání matematiky, ovládání věd, ovládání druhých, až se sami sebe hnusíme. Tělo jako tráva shnije nebo se spálí. Kde je duch? Kde duše? Tomu se ve škole říká život. Ale tohle jsou pouhé chemické pochody vytříbené selekcí. To není život. A nic lepšího zatím Kosmos nevymyslel než je toto. Člověk má cosi společného se stromy. Život na Zemi vznikl, vznikl zde. Nejsme putující zárodky vesmírem ani nejsme stvořeni, bohudík. Nepřinesl nás na Zemi Earth žádný meteor. Z vesmíru nepřišlo nic zásadního, než že vhodné sloučeniny a voda mají vhodnou teplotu. Na jiné bázi třeba metanol by život nevznikl. Tato Planeta, jak je sama důkazem, tato je vhodným místem k životu. Důkazem je, že se každou chvíli něco rodí. Od viru po složité organismy, po inteligentní velryby.