Má v práci přednost člověk ve starobním důchodu nebo mladší?

Teoreticky nemá přednost žádný, anebo ten schopnější.
Prakticky do toho vstupuje nekonečně faktorů:

• ředitel a zároveň majitel je kamarád příslušného důchodce, takže si ho při reorganizaci logicky ponechá a jako první dostane padáka Rozárka
• o personálních otázkách rozhoduje naopak mladá paní, která se jí nesmypatických dědků zbavuje při první příležitosti

atd. atd.
Prostě kdo má pravomoc, rozhoduje. Pokud nejde vyloženě o zákonem zakázanou diskriminaci, tak moc nad tím filozofovat nemá smysl.

Dnes hraje roli Levná Pracovní Síla. Kvalita dávno nehraje roli, tu by musel zaměstnavatel zaplatit.

Pokud budou oba vykonávat práci stejně, tak bych si jako zaměstnavatel jednoznačně nechal důchodce.

Na věku nezáleží, záleží co ten člověk umí. Pokud jde firmě o kvalitu a spolehlivost, starším lidem se nevyhýbá, mají také větší zkušenosti. Mladí se často poflakují a zajímá je více mobil, než práce. Není to ale pravidlem. Ve třiceti letech už by měl být člověk rozumnější a zodpovědnější, ale zkušenosti stále sbírá.

Upravil/a: elkon

Přednost má člověk s vyšším vzděláním a delší praxí.

To by mělo záviset na konkrétních okolnostech a úloze, kterou má tato osoba vykonávat. Je to téměř nemožné stanovit jako obecný princip.

Pokud je starší člověk ve starobním důchodu stále schopen a ochoten pracovat, má zkušenosti a znalosti relevantní pro danou pozici, a jeho práce přináší hodnotu organizaci, potom by mu smlouva měla být prodloužena. Navíc, zákony proti diskriminaci na základě věku by mohly být aplikovány v tomto případě.

Na druhou stranu, když mladší člověk má významné vzdělání a schopnosti, které by přínosily organizaci, by měl být také zvážen. Existuje potřeba udržovat mladé a schopné talenty v organizaci.

Myslím, že svět práce by měl být otevřený pro všechny věkové skupiny a především by měl respektovat schopnosti, zkušenosti a znalosti jednotlivce, nejen věk.

Zde žádná přednost neexistuje. Vše toto záleží na rozhodnutí zaměstnavarele

Mladý je lacnejší a ovplyvniteľnejší, než dôchodca, ktorý si privyrába k dôchodku. Nehovoriac, že vo väčšine prípadov dôchodca, pokiaľ nie je vo vyššej funkcii, pracuje na dohodu, prípadne na zmluvu s kratšou výpovednou lehotou, často bez odstupného, čo sa často využíva aj pri znižovaní.

K tomuto pridám paradoxnú situáciu s dôchodcom, (bývalým dlhoročným riadnym pracovníkom, vysokokvalifi­kovaným odborníkom na najvyššom stupni platovej kategórii „R“, jediným s touto povinne požadovanou kvalifikáciou), zamestnaným na termínovanú dohodu v istom nesúkromnom podniku, v ktorom už niekoľko rokov takto pracoval. V posledný mesiac dohodnutého pracovného úväzku dostal poštou doručenú (týždeň po napísaní) „výpoveď bez udania dôvodu v zmysle paragrafu…“ s termínom ukončenia pracovnej zmluvy po uplynutí 15 dní, čo sa presne zhodovalo s termínom ukončenia pracovného úväzku uvedeným v pôvodne pracovnej zmluve. Prirodzene osobne sa mu to báli dať priamo do ruky. A to všetko bez ohľadu na to, že napriek tomu, že odvtedy uplynulo už 9 mesiacov ( čo je čas na zrodenie nového človeka), dodnes pracovníka s touto kvalifikáciou nemajú.

Takýto ťah na bránku je skutočne na zamyslenie… čo vy na to?
Myslím, že každý samostatne premýšľajúci človek pochopí, že tu išlo len o „klamanie úradov“ v zmysle prikázaného zníženia počtu pracovníkov. Hlas ľudu požadujúci menej úradníkov bol splnený

dodatok:
Pepa25, trafil ste presne. V popisovanom prípade „dědka odborníka“ odpoveď „b“ bola správna "o personálních otázkách rozhoduje naopak mladá paní, která se jí nesmypatických dědků zbavuje při první příležitosti
atd. atd.
Prostě kdo má pravomoc, rozhoduje.

Upravil/a: led