Má někdo z vaší rodiny či blízkých známých zkušenosti (zážitky) z měnové reformy (30. květen 1953)?

Jo, co by tě konkrétně zajímalo?

Jak to ovlivnilo život rodiny? Představ si, že přijdeš o všechny úspory. Ukradené majetky se již někomu navrátily v rámci restitucích, teď si mne ruce i církev, byť by se o tom, jak k majetku přišla, dalo spekulovat. Tato lumpárna však (měnová reforma) nikdy státem odčiněna nebyla a doplatili na ni i ti nejobyčejnějši lidé. A to ještě den předtím v rozhlase ministr ubezpečoval, že žádná reforma nebude.

Nicméně ona je reforma legitimní bankovní nástroj a je dost pravděpodobné, že se něco podobného bude někdy v budoucnu opakovat.

https://cs.m.wi­kipedia.org/wi­ki/Českosloven­ská_měnová_re­forma_(1953)

Upravil/a: autacek

Já jsem v té době ještě nebyl na světě, ale otec se v té době zrovna oženil. Přišel o všechny své nevelké úspory, takže měl skvělý start do života…

Události znám jen zprostředkovaně. Našla jsem vám odkazy, v nichž vzpomínají pamětníci, třeba se dovíte víc.

Máte-li zájem, dovědět se o tom, co se dělo v Plzni v souvislosti s měnovou reformou, přečtěte si diplomovou práci, která je přístupná,
Na konci stránky 1. odkaz.

https://otik.uk­.zcu.cz/handle/11025/19­418
–
Vzpomínky manželů
https://novoji­cinsky.denik.cz/zpra­vy_region/meno­va-reforma-byla-to-hodne-tezka-doba-20130602.html

Další vzpomínky
http://vzpomi­nam.blog.cz/0709/me­nova-reforma

Upravil/a: annas

Nie je to tak dávno, ešte žijú pamätníci. Aj keď môj detský pohľad si pamätá iné, než pohľad dospelého.

Sice už nikdo z nich nežije, ale mí prarodiče z obou stran (matky i otce) byli malí živnostníci a přišli o vše. Měli obchůdky, o úspory přišli a obchůdky byly znárodněny. Jedna babička, pár korun před měnou, dala rodičům 5000,– Kč, ti koupili klavír a já a starší brácha jsme pak byli delší dobu „trápeni“ v hudební škole. A bylo to na nic u obou. Pouze nějaká skromná teorie mi zůstala a v době „dospívání“ mi přišla vhod, když jsem se učil hrát na kytaru. Ale taky to „vyšumělo“.:-(
Jednoho dědu z toho, v 53 roce, „ranilo“ a bylo „vymalováno“.:-(
A babi jej o moc dlouho nepřežila, pouze o rok.
A druhý děda, původně řezník, musel pak dělat do 75 ti let a kuchat ryby, aby dostal penzi aspoň 600,– Kč. A druhá babi dostala penzi 200,– Kč. A aby mohli přežít, museli mí rodiče s námi, třemi ratolestmi, jim měsíčně přispívat 300,– Kč až do jejich smrti.
Jó, žádné sociální minima a podpory jako dnes.:-(
A jak to ovlivnilo život rodiny? Naučili jsme se hospodařit s „málem“ a šetřit, pokud to šlo a bylo z čeho.:-)
Což většině dnešní generace většinou chybí a je stále s něčím nespokojená.
A i v dnešní době, v důchodu, který mámé celkově spíš pod průměrem, nám, po materiální stránce, celkem nic nechybí.:-)