Lze se považovat za jakoukoliv národnost?

Jde o vaše rozhodnutí.

„Celá naše státnost je postavena na občanském principu, nikoli na národnostním principu. Každý si může svoji národnost zvolit. Mohu se sám prohlásit Čechem, byť jsem z druhého konce světa,“ reagoval pro Právo soudce Ústavního soudu Tomáš Lichovník.“
17. 11. 2016
http://nevidi­telnypes.lidov­ky.cz/spolecnost-navrat-narodniho-statu-dth-/p_spolecnost­.aspx?c=A161115­_234033_p_spo­lecnost_wag

Národností se rozumí příslušnost k národu, národnostní nebo etnické menšině – stanoveno při sčítání v roce 2001.

Po určení národnosti u nás není rozhodující mateřská řeč ani řeč, kterou člověk ovládá, nebo jí mluví. ale jen a jen jeho vlastní rozhodnutí. Je možné se hlásit k jedné i více národnostem, ale také k žádné.

Podle
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/N%C3%A1rod­nost

Upravil/a: annas

Annas má pravdu,
podle zákona se můžete rozhodnout pro cokoliv.

Mně to ale přijde poněkud nešťastné. Česká republika je státem Čechů
pokud se někdo narodí jako Čech (českým rodičům),
neměl by mít možnost měnit národnost pouhým rozhodnutím.

Podobných „lahůdek“ máme (nejen) v zákonech více…

To, co je zde napsáno, je sice v obrovské části pravdivé. Prblém je v samotném slově „národnost“ Podle mého soudu to vyjadřuje stav v době narození, nikoli někdy jindy. Tedy by ji nemělo být možno měnit. To by byla ona výhrada. Nelze přeci připustit, aby někdo, kdo se narodí jako arab se všemi zvyky a důsledky sem přijel a prohlásil o sobě, že je čech, ale s výhradou na zvyky a důsledky. Tak to prostě není. Může být naturalizovaný, může být skvělý, ale zůstává arabem. Možná jeho děti by mohly být čechy. A to jen za určitých společenských podmínek.

Leč.. definice je jasná.

Národnosti sa človek nezbaví, je dedičná, ale štátnu príslušnosť je možné meniť na základe zákonov „starej a novej vlasti“.
Tak, ako jestvuje etnická príslušnosť, kde aj kvapku krve iného etnika považujú príslušníci jedného etnika istého najdemokratického štátu za dôkaz príslušnosti k „menejcennému“ etniku.
Pas určuje štátnu príslušnosť
Krv a ďalšie fyzické znaky ako dôkaz k prislušnosti k etniku, alebo národnosti v dnešnom čase cestovateľského zmiešavania rôznych etník a národností medzi sebou, strácajú vo všeobecnosti svoj význam, okrem štatistikov, rasistov a politikov.
Národnosť sa dedí po predkoch z pokolenia na pokolenie. Určuje sa podľa národnosti rodičov. Môžte sa stať príslušníkom národa na základe čestného prijatia do národa, národnostnej skupiny, za svoju prácu v prospech osvojiteľského národa, je to prijatá národnosť… Môžte sa cítiť príslušníkom národa XY, aj keď ste príslušníkom iného národa YX.
Presne preto vytvárať národnostné rozbroje a rozbroje medzi rôznymi etnikami je jemne a nežne povedané – scestné.