Lze odhadnout jaká byla účast ve volbách do roku 1989?

Bláboly. A o volbách stačí hledat: https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Volby_v_%C4%8Ces­koslovensku

Upravil/a: elkon

Antibolševická propaganda, lži, nesmysly, nic víc.

Nejprve pro ty, co to nezažili, neví, atd.:

Byla, konstitučně zakotvená, vůdčí úloha Strany a diktatura proletariátu. Ono se to od roku 48 do roku 89 trochu vyvíjelo, měnilo, ale, v podstatě, to tak bylo. To znamená, že volby byly o tom, koho si soudruh občan vybere, že by chtěl, aby byl poslanec, a nebo tam mohl hodit celou kandidátku národní fronty.

V národní frontě nebyla jenom Strana, byla tam, například, i KDU-ČSL, takže jednou z možností, jak vyjádřit nesouhlas s politikou Strany, byla možnost zakroužkovat kandidáty z jiných stran.

No, co dál? Ano, existoval „bílý lístek“, kterým se mohl soudruh vyjádřit, že s kandidátkou do národní fronty nesouhlasí vůbec. Ale bylo to něco, jako jednohaléřový mince: kdo je kdy viděl? 😂

V praxi ta statistika, že volební účast byla většinou +99%, docela sedí. Mělo to několik příčin (přičemž výčet je demonstrativní, samozřejmě):

1. Prostě bylo normální volit, jít k volbám a většina lidí dělá to, co se po nich chce; 60 – 80% lidí jsou mentalitou otroci.
2. Strana se starala, aby soudruzi občané volili. To znamená, že volební komise byly aktivnější, obcházely s urnou starobince, chorobince, blázince, lázně, sanatoria. Prostě vyhnout se volbám bylo těžší.
3. Byli jedinci, u kterých měla Strana zájem, aby nevolili. Byli, bylo jich málo, ale byli – zejména za normalisace. Hlavní důvod byl ten, že je sledovala západní rozvědka, západní tisk, média, atd. a jakákoli jejich účast ve volbách by byla protiStranickou demonstrací. Šli by za plentu, nebo si demonstrativně vyžádali bílý volební lístek (a volební komise je měla a musela by mu ho dát!) a demonstrativně ho hodili do urny a druhý den by toho byla plná Svobodná Evropa, atd. To se řešilo tak, že jmenovaného občana navštívili kluci od státní a politicky mu vysvětlili, že chce jet na chatu a nechce jít k volbám, protože k volbám nepůjde tak jako tak, seberou ho kluci od veřejný, po 48 hodinách pustí a seberou ho kluci od státní. A je lepší bydlet na svý chatě, než na erárních CPZkách. Ano, byli takoví. Jestli jich byla stovka, tak to bylo moc, spíš jednotky desítek, možná ani to ne, osob.
4. Byli živlové nepřátelští lidově demokratickému zřízení, co nevolili. Hrabata, knížata, obětí porušování socialistické zákonnosti v 50. letech a jiní. Jo, těch byly jednotky tisíc, možná i desítka tisíc, to statisticky odpovídá. On je za to, za normalisace, nikdo nic. Oni stejně už byli, většinou, na důchodě, že nebudou členy Strany bylo jasné, pracovali-li, tak tam, kde s tím Strana neměla problém, takže jim, jinak, Strana už mohla leda tak nasrat. 🤷‍♀️

Ale téměř všichni ostatní prostě volili, proto ty statistiky vypadaly, jak vypadaly.

A závěrem nesmíme opomenout jednu věc: za minulého regime byl větší tlak na přizpůsobení se, kolektivní nastavení společnosti, jedno s druhým.

Účast ve volbách před rokem 1989 byla zpravidla deklarována jako téměř 100%, ale to bylo dáno tím, jakým způsobem volby probíhaly. Byly to totiž jednokandidátní volby, kde voliči nevolili mezi více kandidáty, ale mohli pouze schválit jediného kandidáta KSČ. Pokud někdo nechtěl volit, musel se vystavit možnému tlaku nebo perzekuci. Proto tito lidé často do volebních místností chodili, ale hlasovali neplatně nebo prázdným lístkem. Falšování výsledků bylo také možné, ale nemáme přímé důkazy o tom, že by k tomu docházelo systematicky.

Nespokojenost s tehdejším režimem se také nemusela projevovat neúčastí ve volbách, ale například účastí v disentu, samizdatu nebo charitě. Přesné číslo neúčasti ve volbách je tak téměř nemožné určit.

Je také třeba dodat, že nespokojenost s politickými poměry a neúčast ve volbách nejsou vždycky přímo propojené. Lidé mohou být nespokojeni, ale přesto chodit volit, a naopak, lidé mohou být spokojeni, ale volby ignorovat.