Lze na život pohlížet jako na rovnici o několika neznámých?

I takové rovnice mívají řešení, ale náš život se vypočítat nedá. Spíše bych to přirovnal k procesu o mnoha proměnných.

"Líbí se mně slova L. N. Tolstoje. Už jsem někde uváděla.

„Člověk se podobá zlomku: čitatel říká, jaký vskutku je, a jmenovatel naznačuje, co si o sobě myslí. Čím větší je jmenovatel, tím menší hodnotu má celý zlomek.
Zdroj: https://citaty­.net/citaty/21955-lev-nikolajevic-tolstoj-clovek-se-podoba-zlomku-citatel-rika-jaky-vskutk/“

Život jako rovnice – brala bych podle věku – první neznámá je dětství, poslední je stáří a konečným součtem je to, že doběhneme do cíle.

Jak si jednotlivá období nazveme, záleží na nás. Jednoduše – mládí – dospělost – staří.

Bohužel rovnici nemůžeme zpětně upravit, ale jen jít vpřed,, tedy k další neznámé. Nakonec zazvoní a my jsme rovnici zpravidla vyřešili. Pokud se nestane mimořádného.

Upravil/a: annas

Spíše bych to přirovnal k určité funkci, která je závislá na určitých parametrech a podmínkách, ale i když ty podmínky budeš znát a podle nějakého programu sestavíš, abys předpověděl svou budoucnost, můžeš se vědomým rozhodnutím dostat dál, než bys očekával. Budeš ale na tom muset makat.

Problém je mj. v tom, že neznáme ani počet proměnných.