Kytky v partnerském vztahu. Nosíte partnerce kytku, pánové? Dostáváte je rády dámy? Umíte je přijmout?

Kytka vždy potěší, stojí za to ji někdy přinést jen tak

Díky za otázku hloubavou, kultivující a mimo chatovací rubriku.

Pokusím se odpovědět jak za sebe, tak doufám i další pány z tzv. „staré školy“
Ano, nosím a byl jsem k tomu veden od dětství, stejně jako spoustu dalších (tehdy samozřejmostí), dnes někdy pojímáno jako nadbytečný a změkčilý relikt.
(Slušnost je pozdravit, povinnost odpovědět; když někoho pozdraví rodič, slušně pozdraví i děti, stáří zasluhuje úctu a respekt, vždy dávat přednost a galantnost ve všech životních situacích, vážit si druhých, neskákat do řeči, být zdvořilý a desítky dalších stránek bontonu, jehož koncentrát býval i součástí tanečních).

Ještě při studiu jsem vozil při cestě domů máti na víkend vždy nějakou kytici podle ročního období a sezónnosti. Stejně tak v dospělosti při návštěvě s rodinou. (Dnes už, žel jen na hrobeček).
Znám i květomluvu a partnerkám jsem zase nosil na nějaké důležitější rande a pravidelně při výročích apod.
Když dcery dorůstaly, chodili jsme většinou po výplatě do dvorního květinářství, kde nás už znali a holky vždy vybíraly něco do vázy, co mamku potěší a ozdobí stůl při nedělním obědě. Vždy byly doma nějaké živé kytky jako součást interiéru a i láskyplného zázemí pro dospívání dětí
Dodnes vnímám květiny jako důležitou a decentní součást mimoverbální komunikace a kultury vztahu.
Naposled jsme se sestrou vybírali důstojnou kytici na promoci té mladší, s níž jsme pak šli na opulentní večeři . A ještě před tím vlasteneckou kytici při uvítání na letišti, návštěvy příbuzných z USA.
Doplňuji:
Dnešní mylné klišé, že s kytkou přijde chlap, až když chce dát jakýsi odpustek za nějakou nevěru či jiný úlet (obvykle, když už „melouch“ pominul), pramení jen ze smutného úpadku, že ženy obdarováváme tak sporadicky, že když už k nějakému pugétu dojde, málem za tím obdarovaná hledá nějakou tu habaďůru.

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Kv%C4%9Bt­omluva

Upravil/a: anonym

Kytka vždy potěší, stojí za to ji někdy přinést jen tak

Kytičku pro radost vždycky potěší, řezaná i v květináči. Jenom škoda, že řezané vydrří sotva párdnů až týdnů. Nejradši mám kopretiny a gerbery.

Odpoveď byla označena jako užitečná

Kytka vždy potěší, stojí za to ji někdy přinést jen tak

Kdo se může pochlubit tím, že dostává pugéty od tchýně? Aha? 🙂 Která tchýně má zeťáka, který jí sám od sebe nosí kytky? Co? My to doma naštěstí tak máme. Maminka mého muže je velká zahradnice a posílá mi často zajímavé květinové vazby. Kytky mám ráda, a když přidá ještě pugét šalvěje, spojí se krásné a dobré, paráda. Moje maminka je zase zdobilka balkónová a to je parketa mého muže, který na to doma nemá čas a já na trsy na terase nejsem. Tak ji zásobuje tůjkami a barevnými převisy, také pěkné. To, že nosí běžně kytky mě, beru jako samozřejmost v tom nejlepším slova smyslu. Jako malíř si opravdu dává záležet na složení barev a stylu kytice, takže nedostávám takové ty vazby: pumpa-market-Vietnamec. Občas přinese třeba jen jednu nádhernou růži, jindy „obraz“. „Žehlit“ si dárečky průšvih může jen hlupák a ještě větší trubka je ta, která za zvadlé chrastí odpustí a zapomene. Btw – stejně se už dneska nedělá ani to. Kluci k tomu nejsou vedení, holky nějaká kytka nenadchne a nezajímá, tak proč se vůbec namáhat. Osobně si myslím, že květina má být projevem lásky, milé pozornosti a jemnocitu dárce i obdarovávaného. Rozhodně ne flastrem na vlastní blbost.

Jiná odpověď

Doplňuji:
Mám ráda květiny na louce nebe v zahradě, ale ne natrhané nebo řezané ve váze. Sama neutrhnu ani pampelišku. Pouze beru květenu v květináčích a stejně se mi nejvíce líbí kaktusy nebo masožravé rostliny. Stačí mi úsměv a políbení ze kterého mám dobrý pocit delší dobu než by vydržela nějaká flóra ve vodě – byť s podpůrnými prostředky. A ani nemáme doma žádné vázy.

Upravil/a: anonym

Jiná odpověď

Doplňuji:
potěší mne vždy a nejen od můžů , zrovna včera jsem dostala krásnou od dcery – prostě jen tak , mám radost vždy
a i třeba když manžel natrhá někde na louce lupiny a přinese mi je ví ,že je miluju

Upravil/a: hanulka11

Kytka vždy potěší, stojí za to ji někdy přinést jen tak

Aby dnešního chlapce napadlo samotného od sebe přinést květinu, s tím jsem se setkala snad jen jednou – díky tomu vím, že mě má opravdu rád, dodnes si na ten moment překvapení ráda vzpomenu.
Mimochodem, krásná otázka.

Kytka vždy potěší, stojí za to ji někdy přinést jen tak

Manžel mi kytky nosí nejen, když je důvod, ale sem tam, když vidí, že jsem třeba nemocná, vždycky mi zvednou náladu.

Jiná odpověď

Bylinky v lahvičce. Voní, zahřejí i vyléčí.
Jenže teď je na ně dána klatba