Kterou radu od svých vlastních (pra)rodičů jste dostali a považujete ji za nejcennější?

Můj děda mě kdysi řekl: „když ukážeš co všechno umíš, budeš pak dělat všechno“. Myšleno samozřejmě v práci. Stoprocentní pravda. Chvíli mě ale trvalo, než jsem se naučil „v tom chodit“. Přece jen, člověk někdy rád ukáže, že umí něco, co ti druzí ne. Ale často jsem si pak rozmyslel, co komu a kdy, ze svých schopností ukázat. Protože to má potom i svou druhou stranu. Jedni vás sice „plácají po zádech“, ale druzí se pak v pohodě flákají a moc jim to nevadí. Někdy ale bylo těžké vyhodnotit, co je v dané chvíli lepší.

Upravil/a: elkon

Miluj dobro, pravdu, krásu,
nevděku se nelekej,
poslušen buď moudrých hlasů,
chválu lidí nečekej!

Děti jsou formovány spíš postoji a příkladem rodičů, než jejich radami. Budu opakovat Da ny, ale vzpomínám si třeba na radu: „Co děláš, dělej rád.“ já jsem to sice tehdy tátovi otáčel a říkal: „Dělej, co děláš rád“, ale asi jsem si to nakonec přece vzal k srdci.

Buď sám sebou, protože když se chceš začít chovat jinak budeš vždycky jenom pro smích

V podstatě žádnou. Znal jsem pouze jednu svou babičku, ostatní již zemřeli, a ta umřela když jsem byl kluk. Jako dítěti mě to hodně vadilo, že nemám dědy a babičky.

„Mysli rozumem a používej k tomu vlastní mozek“.

Učit se, učit se, učit se

„Když nejde o život, tak jde o ho*no!“ „Všude chleba o dvou kůrkách.“
„Co děláš, dělej s chutí a ráda.“ „Rodina má držet při sobě.“

Nic takového jsem já nedostal. 🤷‍♂️