Kleptománie – nemoc nebo výmluva?

KLEPTOMÁNIE
Osoba nemůže opakovaně odolat impulsům ukrást předměty, které nejsou určeny k osobní potřebě nebo pro finanční zisk.
Obvykle začíná v adolescenci, ale může začít i v dospělosti.
Jedinec pociťuje napětí před krádeží a uvolnění po ní. Ukradené věci pro něho obvykle nemají žádný význam, často bývají zahazovány nebo tajně vraceny na původní místo. Čin není prováděn s komplicem. Kleptoman mívá dostatek peněz ke koupi předmětů, ale krade jen pro požitek z kradení. Přestože se snaží svůj čin utajit, nevyužije všech možností. Ke zhoršení poruchy dochází při stresu.
Léčba: Individuální psychoterapie.

Kleptomanie (z řec.), podle starší psychiatrie název chorobné náklonnosti ke krádeži. Mnozí duševně choří sbírají a schovávají, načkoli přijdou (často i bezcenné střepy, smetí, neužitečné, ano i hnusné předměty), počínají si při skutečných krádežích bez ostychu a opatrnosti; ani nevědí, co všecko již nashromáždili a kam to skryli. Schraňují napořád a nestarají se o využitkování a upotřebení nakupených zásob. Takováto »sbíravost« vyskytá se u rozených idiotů, u osob následkem choroby zblbělých a u osob, jichž vědomí na nějaký čas mrákotami je obestřeno. Bývá pozorována však náklonnost ke krádeži také u jednotlivců, jichž intellekt není oslaben, kteří mají jasné vědomí a správné ponětí o zločinnosti a trestnosti. Proti své lepší vůli jsou k provádění krádeže puzeni pocity úzkosti a jinými organickými dojmy, proti kterým jejich sebevláda jest malomocna. Popudy, před nimiž se jeví a jež provázejí různé neuropathické symptomy, dostavují se někdy v pravidelných obdobích. Po vykonání bezúčelné jinak krádeže tíseň vymizí, ale dostaví se mravní nevole proti sobě samému a obyčejně osoba snaží se spáchané zlo odčiniti. V takých případech bývá snadno chorobný původ snah dokázati. Ale někdy pachatel je mravně sláb, ze strachu před hanbou a trestem zatajuje skutek a upadá v podezření špatného úmyslu. Pak může správné posouzení býti spojeno s obtížemi. Odcizovací náklonnost sama o sobě nemůže býti pokládána za úkaz pathologický. Má-li chorobný původ, dají se vždycky shledati i jiné symptomy duševní abnormity. K. není zvláštní nemocí duševní, ale může státi v popředí jinakých symptomů psychosy.

Taky jsem četla o jedné paní,která neměla dost peněz na luxusní hadříky a rozhodla se je pořídit si je tímto způsobem.Jedna její kamarádka totiž byla kleptomanka a měla doma spoustu neužitečných věcí a ona paní se rozhodla,že toho využije a začala krást.Ovšem ji chytili,ona se začala ohánět ím,že je nemocná,ale tvrzení jí bylo vyvráceno,protože se u ní našlo dost drahé prádlo,vše v její velikosti,jenže kleptomani vezmou zavděk vším,i když to nepotřebují.
Kleptoman totiž pociťuje nutkání,třeba ve stresu a po krádeži se mu tak nějak uleví.

Kleptomanie je opravdu nemoc,víc viz níže.
Kleptomanie (Řecky: κλέπτειν, kleptein, „krást“, μανία, „mánie“) je chorobná a nezadržitelná touha po odcizování věcí.
Jedinci s touto poruchou cítí nutkání odcizovat věci, které mají obvykle malou či nulovou hodnotu, jako například pera, balíčky cukru, kancelářské svorky atd. Někteří si svého jednání nejsou ani vědomi. Porucha obvykle začíná v pubertě a přetrvává do vyššího věku. Mnohdy je kleptomanie provázena dalšími psychickými poruchami. Pro léčbu poruchy je doporučována kognitivně behaviorální terapie, jako podpůrná léčba se někdy indikují psychofarmaka.
http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Klep­tomanie
Kleptomanie (z řec.), podle starší psychiatrie název chorobné náklonnosti ke krádeži. Mnozí duševně choří sbírají a schovávají, načkoli přijdou (často i bezcenné střepy, smetí, neužitečné, ano i hnusné předměty), počínají si při skutečných krádežích bez ostychu a opatrnosti; ani nevědí, co všecko již nashromáždili a kam to skryli. Schraňují napořád a nestarají se o využitkování a upotřebení nakupených zásob.

Zdroj: http://leccos­.com/index.php/clan­ky/kleptomanie

pochybuji, ze to delaji ze zavisti, pac kleptomani kradou treba uplne zbytecne predmety jako tuzky, kolicky na pradlo atd. … ale mohou sahnout i po necem drazsim, a to uz muze byt pro okradeneho problem.

Kleptománia je síce choroba, ale súčasne aj krásna výhovorka
„Pán sudca, ja za to nemôžem, ale keď tam tie peniaze len tak ležali…prsty sa mi začali samé naťahovať, bránila som sa, ale bolo to silnejšie…“
Všimnite si, sociálne postavenie kleptomanov. Väčšinou sú to ľudia bez finančných problémov.

Nejsem lékař ale domnívám se že kleptomanie je skutečně nemoc. Je to choroba která má své číslo mezi nemocemi tak, jako každá jiná choroba. Ale já bych ji tvrdě trestal, proto že krast se nemá.