Když skočím z výšky x metrů do vody, do jaké hloubky se ponořím?

Při skoku z 10 m dosáhneš rychlost cca 35 km/h, tak to vyplývá z definice tíhového zrychlení Země. Pak už to záleží na poloze tvého těla, potažmo hydrodynamickému odporu. Samozřejmě i na kinetické energii, jak píše Raibek. Při skoku z 10m věže (sport) stačí hloubka 4 m, a to se skokani snaží vlítnout do vody ideálně, s co nejmenším šplouchnutím.

Tebou sdělené zadání se NEDÁ propočítat, protože jakmile dám kopačky panu Bernoullimu a hydrodynamice (tedy v okamžiku, kdy tento přestane být pro problém zásadní), tak nastoupí další pán jménem Achimédes a ten ti sdělí následovné >> třeba až ke dnu, jakkoliv je hluboko.

Jde o to, že samotná hmotnost nestačí k tomu, aby jeden vypočítal tvůj vztlak. I kdybych vynechal takové špeky jako:„Mám při tom k pasu přivázaný 160Ah akumulátor“, tak nelze spočítat vztlak (který jak vidíš může být i negativní a přitom je DOST zásadní, zda-li vůbec vyplaveš) . Ten je u každé osoby jiný, VELMI záleží i na samotném nadechntí. (jeho mohutnosti)

Kepler má pravdu – na vlastní bulvy se můžeš přesvědčit, že bazény s 10m věží mají pod ní 5m houbku a z vlastní zkušenosti vím, že jsem se ke dnu nedostal, když jsem ještě na slečny machroval třeba v Podolí. (ovšem pravda je, že jsem tomu čelil vhodnou změnou prostorové konfigurace, ale i tak bych z toho vycházel) ;) :D :D

Nelze jednoznačně spočítat. Hlavně jde o tření, hustota těla je poměrně blízká hustotě vody, kdybysme to brali jen podle toho jaké zrychlení dá tělu pád v atmosféře a jak potom zpomalí vztlak, potřebovali bysme pro každý metr výšky můstku tak 10 metrů hloubku bazénu – možná i víc.
Jenže jde hlavně o odpor té vody a to je o něčem jiném a hodně záleží na tom jak skokan dopadne a co bude dělat po dopadu.

Opoměl jsi důležitou informaci a to je tvá hmotnost. Pokud vážíš 30kg, ponoříš se méně, než pokud vážíš 100kg.

Kepler to zobral, ako zvyčajne vedecky, ja to chápem laicky
Každý prežívame svoj čas pocitovo rôzne
a rýchlosť pádu je väčšia, než samotné vynáranie sa z vody (odpor vzduchu je menší než odpor kvapaliny) a ak ste pri tom skoku ešte prerážali aj ľad na hladine, ponor sa vám mohol skrátiť… a v ľadovej vode, no už aby som aj bola v suchu.

ps.
briketka10 „Skočíš-li z výšky x metrů do vody,
ponoříš se do x hloubky.“ nie ten vzorec nepočíta s odporom vzduchu a odporom vody, voda je hustejšia než vzduch, má teda aj vyšší odpor
Skočíš-li z výšky x metrů do vody, ponoříš se do hloubky y. Zde platí, že y je menší než x

Skočíš-li z výšky x metrů do vody,
ponoříš se do x hloubky.

Ponoření do hloubky po skoku do vody závisí na mnoha faktorech – hmotnosti skokana, tvaru těla během dopadu, rychlosti dopadu, hustotě vody, atd. Základní fyzikální principy naznačují, že čím vyšší výška a čím větší hmotnost, tím hlouběji se můžete ponořit.

Existuje vzorec, který lze použít k výpočtu hloubky ponoření:

d = 2mv/(ρA)

kde d je hloubka ponoření, m je hmotnost skokana, v je rychlost dopadu, ρ je hustota vody a A je plocha průřezu skokana v momentě dopadu.

Rychlost dopadu lze získat z výšky skoku pomocí vzorce pro volný pád:

v = √(2gh)

kde g je gravitační zrychlení (9,81 m/s² na Zemi) a h je výška skoku.

Mohlo by se tedy zdát, že jen stačí dosadit tyto hodnoty do vzorců a dostanete odpověď. Bohužel, v praxi je to složitější, protože plocha průřezu skokana a jeho rychlost se mění během dopadu a ponoření, a také proto, že voda není nekompresibilní medium, takže tlak vody se mění s hloubkou. Navíc, skokan obvykle nezůstává ve stejném tvaru po celou dobu ponoření.

Takže ačkoli tyto vzorce poskytují obecný rámec pro pochopení toho, co se děje, přesně určit hloubku ponoření by bylo velmi složité a vyžadovalo by to pokročilé znalosti fluidní mechaniky a dynamiky těles.