Když si vzpomenete na nějakou osobu se kterou jste měli oficiální poměr.

Jaké situace se vám při vzpomínce na ni vybavují?
Doplňuji:
Nevím na co zas myslíte. Myslím normální pracovní poměr uzavřený řádně podle platných zákonů. Copak si nevzpomenete na lidi kteří s vámi i několik let pracovali?
Pokud jdem o mne, nejčastěji si vzpomenu na první den, když jsme se potkali a potom čas od času se vybavují nějaké okamžiky z práce, když při práci byla i nadstandardní sranda. Občas, ale i slyším chvíle, kdy šlo doslova o život. A co mne vždycky potěší, že i po letech když si zavoláme, je slyšet v hlase druhého, že je rád, že se slyšíme. Tedy u mne převládaly především děvčata – kluci moc nepracují – jsou pohodlní.
Je vidět, že když se napíše poměr, tak myslíte na bůh víc o, ne jen na kamarádský pracovní vztah. A toho je dle mne méně než těch na které myslíte.

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Upravil/a: venkovan

Odpovědět

Zajímavá 0 před 4438 dny

Sledovat Nahlásit

Diskuze: 1 příspěvek, nejnovější před 4438 dny

Nejlepší odpověď

anonym

Nevím,jestli se dá považovat sousedský vztah za oficiální či nikoliv. S některými sousedkami jsme si užily moc legrace i jsme si vzájemně pomáhaly, některé bych raději nepotkala. Totéž s kolegy a kolegyněmi. A ostatní poměry ? Vlastně zrovna tak ! Ať už oficální nebo ne, legální nebo nelegální, dobrovolné i nedobrovolné. Jediné vztahy, jejichž výběr můžeme ovlivnit jsou ty partnerské, ostatní vztahy si nevybíráme.

6 před 4438 dny

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi

manon

Tak Ti nevím. Pracovní poměr jsem měla vždy se zaměstnavatelem a to nebyla fyzická osoba :) a tak k ní nemám vztah nijak „osobní“ :)
Ale na bývalé kolegy vzpomínám ráda, ráda se s nimi i potkám, vzpomínám vždy spíš na to dobré a tak těch pár výjimek, co dobrými kolegy ostatním nebyli – ty jsou tak v úzadí mysli, že je těžké si je vybavit.
Jasně že mne taky napadly poměry zcela jiné :) Na ty se nezapomíná a vzpomínky jsou pěkné – protože i když skončily, tak bez zášti, hádek a někde i přátelství zůstalo.
Doplňuji:
*nebyly (i když to byli někdy i chlapi) :)

Upravil/a: manon

5 před 4438 dny

1 Nominace Nahlásit

Drap

Nerozumím dost dobře pojmům oficiální a neoficiální poměr.

4 před 4439 dny

0 Nominace Nahlásit

led

Teraz som vážne na pochybách…
Oficiálny pomer majú predsa ľudia už od narodenia k rodine, spoločnosti dokonca v 15.roku života to spoločnosť potvrdzuje Občianskym preukazom.
Čo sa týka spomienok, čím som staršia, pásmo spomienok sa posúva ďalej do minulosti, takže keď si spomeniem, tak tá osoba väčšinou už nie je medzi nami…
A čo sa týka neoficiálnych, nebuďte až tak zvedavý.
Doplňuji:
Z odpovedí vidno, že ak je zle formulovaná otázka, môže dôjsť k inému výsledku.
A pritom stačilo tak málo : slovíčko „pracovní“

Upravil/a: led

4 před 4438 dny

0 Nominace Nahlásit

anonym

To zde nemohu psát,ale některé byly oficiálně moc šikovné…:-D
Doplňuji:
Venkovan:To ale nikdo nemůže vědět co si myslíš a co se ti honí v hlavě.

Upravil/a: anonym

3 před 4438 dny

0 Nominace Nahlásit

huxa

neexistuje žádná :D

2 před 4438 dny

0 Nominace Nahlásit

Kamionacka09

Jo vzpominam jak s nejakyma kolegama kamionakama nekde na parkovistich a benzinkach byva sranda.

1 před 4438 dny

0 Nominace Nahlásit

quentos

jsem na tom podobně jako huxa
Doplňuji:
pokud jde o ten pracovní poměr, tak na šéfovou radši nemyslím :{D> a na kolegy (i bývalé) si občas vzpomenu, občas zajdem (i s těmi bývalými) na pivo. U bývalé skotské kolegyně se mi vybaví její exotický šarm, u bývalé rumunské taktéž (s těmi už tedy na pivo nechodím, obě odešly zpět do svých vlastí). U místního bývalého kolegy jeho neobyčejný lingvistický talent (kam jsme se na něj všichni hrabali i přes jeho mladý věk /pouhých 18/) a umístní bývalé kolegyně její zvláštní kouzlo …

Upravil/a: quentos

1 před 4438 dny

0 Nominace Nahlásit

pizlicka

co ti je potom?

0 před 4438 dny

0 Nominace Nahlásit

Diskuze k otázce

led

Bejvávalo… :)
Pracovne sa stretávam s rôznymi ľuďmi, na niektorých spomínam, niektorých by som rada vymazala z pamäte. Problém je ale v tom, aj keď sa hovorí ináč, všetko prežité sa ukladá v pamäti (kdesi v zákutiach pamäťového skladu), niečo sa hneď uzamkne, niekde ostávajú dvere otvorené a dokonca niektoré sa okladajú pekne všetkým na očiach do vitríny.
Záleží na samom človeku, kedy ktorú spomienku sprístupní.

před 4438 dny Odpovědět Nahlásit

Nový příspěvek

Zajímavé otázky v kategorii Rodina a vztahy