Když někdo odněkud odešel poměrně chvatně,říká se…

V které době toto úsloví vzniklo, se nedá přesně zjistit. Rozvoj cukrářského řemesla v dnešním slova smyslu nastal až po třicetileté válce – třtinový cukr, řepný cukr (od 19. st.) se užívaly místo medu.
Výborní cukráří byli váženými řemeslníky, pekli zpočátku jen pro nejbohatší, často získali titul c. k. dvorní cukrář. Proto se snažili, aby si své postavení udrželi.

Někdy z nedostatku času, záměně surovin či neodpovídajícímu vzhledu výrobků se cukráři dopustili jakéhosi podvodu. Vzhledem ke špatné kvalitě jim vznikla velká ostuda. Proto zpravidla v trapných rozpacích cukrář utekl, vyběhl nebo nenápadně se ztratil, než aby ho pán vyhodil, Vyhnul se tak jeho láteření, ale ostuda zůstala.

Možná i v jiných řemeslech vládla nepoctivost, ale mlsné jazýčky udělaly své.

Z různých zdrojů.