Když myslivec zašívá vlkovi břicho s kameny, tak Karkulka není moc stará pohádka, neznáte někdo původní konec příběhu?

Když pohádky vznikly,. neexistovalo písmo. Sběratelé pohádek je převzali, některé upravili, jiné nechali původní. Příběhy se objevily v různých zemích, byly podobné, takžetěžko říct, lterý je ten prapůvodní.

Přečtěte si v odkazu článek

"Vědci zkoumali, odkud přišla Červená K/karkulka "

http://literar­ky.cz/civiliza­ce/89-civilizace/16259-vdci-zkoumali-odkud-pila-ervena-karkulka%20(10

--
Červená karkulka – bří Grimmové – jedna z nejstarších verší

https://www.grim­mstories.com/de/grim­m_maerchen/rot­kaeppchen

Jiná země, jiná verze. zpracování.

„Prvotní variace příběhu se od toho dnes známého odlišují v řadě znaků. Záporný hrdina není vždy vlk, ale někdy jde o obra („ogre“) nebo vlkodlaka, čímž se příběh dotýká tehdy pořádaných procesů s vlkodlaky (podobným procesům s čarodějnicemi). Vlk obvykle nechá dívku vypít babiččinu krev a sníst její maso, takže se Karkulka na vlastní babičce bezděčně dopustí kanibalismu. Existuje verze, kdy dívka ulehne k vlkovi do postele, prohlédne jeho přestrojení a snaží se utéct. Jako výmluvu „babičce“ použije, že se potřebuje vyprázdnit a opravdu by nechtěla přímo v posteli. Vlk neochotně souhlasí, ale přiváže ji na provaz, aby nemohla utéci. Dívka ale provázek uváže na něco jiného a uteče mu k řece, kde dospělé ženy perou prádlo. Karkulka uteče na druhý břeh a když se jí vlk snaží dostihnout, ženy ho utopí.“

Po rozkliknutí odkazu najdete i nejstarší verzi

"Nejstarší známá tištěná verze jménem Le Petit Chaperon Rouge pramení z francouzského folklóru 17. století. Byla vydána v roce 1697 ve sbírce Pohádky matky Husy Charlese Perrault.

Vlk je zde vítězem střetnutí a žádný happy end se nekoná."

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/%C4%8Cerven%C3%A1_kar­kulka

Upravil/a: annas

Původní je údajně francouzská verze Chalese Perraulta: 🙂

"Červená karkulka v pojetí Charlese Perraulta má zjevné moralizující poselství pro mladé dívky. Vlk v ní vystupuje coby rafinovaný svůdník, před nímž autor dívky varuje.

„Červená karkulka táhla provázkem nahoru a dveře se otevřely. Jak ji viděl vlk vejít, přitáhl si na nos peřinu a řekl: ,Dej koláč a hrneček s máslem na truhlu a pojď si ke mně lehnout.‘“

Červená karkulka neváhá, i když ji poněkud zarazí, jak podivně babička vypadá. Následuje známý dialog o velkých rukách, nohách, uších, očích a zubech, který vyvrcholí vlkovou hostinou. Žádné vysvobození Karkulky rukou udatného myslivce se nekoná.

Na konci je připojeno veršované Naučení (překlad Františka Hrubína). „Zde vidíte, co zlého potkává / děti, a zvláště krásky, / ty milé dítky hodné lásky, / když smí je oslovit kdejaký ohava, / a že nic zvláštního to není, / že slouží vlku k najedení. / Vlk, povídal jsem, vlci však / mohou být přece rozmanití: / někteří, než svou kořist chytí, / jsou roztomilí bůhvíjak, / úslužní, milí, krotcí tak, / jdou za mladými slečinkami, / pozor! až do domu, až do ložnic jdou s vámi. / Ach, běda, děvčátku či slečně, neví-li, / že nejhorší jsou tihle zdvořilí!“

Zdroj: https://www.li­dovky.cz/domov/sip­kova-ruzenka-metoo.A171222_103­851_ln_domov_e­le