Kdysi byly ve školách normální fyzické tresty, ale proč dnes nejsou místo toho psychické tresty?

Je to z těch důvodů, že to zakazuje zákon. Já bych taky raději některým nafackoval.

Učitelky, jak je dnes známe v tomto postkomunistickém zřízení, jsou dostatečným duševním trestem pro děti.

Psychicky někoho deptat je stejně neúčinné, takový parchat by se stejně jen oklepal a byl by hodný hodinu. U malých dětí to tak nefunguje, že by si řekl, aha oni mě nemají rádi, tak já už budu hodný. To začne být aktualní až v době puberty. Ale i u psychicky slabšího človíčka to může způsobit nějaký komplex.....i v ran­nějším dětství, může se cítit raněn a ublížen, ale přesto škodit dál, o to více naschvál.

Není to tak snadné. Fyzické tresty – někdy se nedalo rozlišit, zda nejde o šikanu učitele, nebo nevinný pohlavek.
Psychický trest – jak brát – je jen chvilkový pocit, ale když žák odejde ze třídy – je to jako by se nic nestalo.

Navíc platí nejen Úmluva o právech dítěte.

Vše nezáleží na učitelích, ti praktický nemůžu nic. Chyba je v celém výchovném systému. Určité restrikce by měly být, ale jaké?

Proč jsou děti agresívní, dovolují si nejen na spolužáky i na učitele je ovlivněno výchovou v rodině.

Např. nevhodné sexuální chování – pomáhá k tomu internet.
Chybí smysluplné využití volného času, syndrom prázdného bytu, rodiče pracují, nevěnují se tolik dětem po stránce citové, ale zabezpečují je po stránce materiální.

Rodiče by děti měli vést ke skromnosti, dítě je jiné, je výjimečné – to by si mělo uvědomit, že mu nevadí, když třeba nemá poslední typ mobilu nebo moderní oblečení. atd.

Jak zmińuje prof. Cyril Höschl – http://zpravy­.idnes.cz/psychi­atr-hoschl-do-skol-se-musi-vratit-tresty-frf-/domaci.aspx?c=A070502­_083628_domaci_adb

„U čeho by měli rodiče se svými dětmi začít?
U své osobní a časové investice do svých dětí a rozvíjet u nich schopnost odkládat uspokojování potřeb. Protože to je opravdu nesmírně důležitá vlastnost. Učit je to od dětství. Jakmile dítě řve, nevrazit mu hned dudlík. Nechte ho chvíli řvát. Vždyť život nepřináší uspokojení hned teď, kdy já si písknu.“
-
Je jasné, že je třeba začít od Adama, tedy od prvopočátku, tedy výchovou v rodině, objektivost v hodnocení chování dětí – to asi těžko. Jedině pak se změní i situace ve škole, prestiž učitelů, chování žáků, „tresty“ se nebudou muset týkat chování, snad jen menších prohřešků, ale spíš jen přístupu k plnění školních povinností, které souvisejí s výuko.

Snad si někteří „provokatéři“ uvědomí, že „Osud osvobodí mnohé od trestu, ale od strachu nikoho.“ Seneca

http://azcita­ty.cz/citaty-o-trestu/2/#ixzz4C6cskWyR

Upravil/a: annas