Kdybych vycestoval na dovolenou do muslimské země a něco tam ukradl, přišel bych o ruku?

Filip84

Disraeli: Mýlíš se.

Saúdoarabské Království nemá žádný trestní zákoník ani trestní řád, neplatí tedy ani zásada nullum crimen sine lege, ani zásada nulla poena sine praevie lege poenali.

Soudní systém Saúdoarabského království stojí na právu syariah, to jest na islámské obdobě kanonického práva. Činec je souzen pro podezření z překročení, nesplnění či porušení povinnosti podle práva syariah, tj. zvykového náboženského práva.

Jest-li činec shledán soudcem vinným, je mu soudcem uložen trest podle zásady tazir, tj. podle uvážení soudce, avšak tato diskreční pravomoc má svou hranici:

• v případě spáchání delliktu proti bohu, nebo jeho prorokům hudud, trest vychází z ústní tradice hadith; má být penologický, nikoli punitivní, takže k absolutnímu trestu dojde opravdu výjimečně,
• v případě spáchání delliktu proti jednotlivci, nebo rodině qisas vychází trest, primárně, ze snahy o urovnání, takže pokud na to pozůstalí, či poškozený „účastník soukromý“ přistoupí, činec se vyplatí, jinak soudce uloží trest podle zásady oko za oko,
• v případě spáchání delliktu siyasah, tj. delliktu proti zákonné (musulmanské) vládě ukládá soudce trest podle uvážení.

Ano, ukládání trestů je striktně řízeno zásadou stare decisis et non quieta movere, takže za krádež opakovanou může činec např. viset, nemůže však být jen tak upálen. „Vidle“ do toho může hodit Vládce věřících, Ochránce dvou posvátných mešit, atp., protože Vládce věřících může nějaký trest zakázat, nebo také přikázat, o, Ochránce víry. Jako třeba teď Vládce věřících zakázal bičování. Vítr se změní, Ochránce víry si špatně zamrdá a bude se bičovat. 😂

Bavíme se ale jen a pouze o Saúdoarabském království! Třeba IS porušuje i právo syariah, no a většina musulmanských států má kodifikované trestní právo tak, jako třeba my, nebo Republika Myanmarský svaz, ovšem veskrze jsou to více rozvojové státy (třeba zrovna Egyptská arabská republika), tak, samozřejmě, mezi právní theorií a praxí je značná diarchie (ne, že by u nás nebyla! 😅).

Saúdoarabské království je „hardcore“ tím, že 1. je to integrální stát, se státním náboženstvím, který je tuze velmi netolerantní k jiným náboženstvím. Evropa to měla naposledy někdy v 17. století, no tak se na to díváme, poněkud, spatra, 2. je to jediný stát na světě, který officiálně a pořád popravuje dekapitulací a 3. občas veřejný vykonavatel vykoná, na příkaz soudce, nějaký „středověký“ trest. V právním systému je mají i jiný musulmanský státy, ale Saúdoarabské království je, přeci jenom, nejčastěji praktikuje. Že to je úplně málo je sice pravda, ale: praktikuje.

https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Capital_pu­nishment_in_Sau­di_Arabia
https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Hudud
https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Qisas
https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Islamic_cri­minal_jurispru­dence
https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Hadith
https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Retributive_jus­tice
https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Blood_mone­y_in_Islam
https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Tazir
https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Sharia

Disraeli

Trochu nechápu v čem. To vše je spíš nepodstatné. Určité tresty (v určitých případech) dle volného/autonomního uvážení nic z toho nepopírají. Když v tomto ohledu mluvím o zákonu, nikde neříkám, že je psaný. Není nutnost kodifikace a JISTÁ volnost soudců není všemocná nebo svévolná. Že nemají psané a doslovné zákony v podobě trestního zákoníku, neznamená, že vůbec nemají zákony a pravidla, kterými se to řídí a jistý trestní řád. Moc soudců bývá velká, ale opět se to řídí pravidly, omezeními, a taky zákonnými procesy, a i když jsou poměrně nezávislí, tak ne zcela. Jednotliví soudci/soudy mají své pravomoce ale i omezení (jak sám uvádíš některé příklady). A soudně se nedá jen tak lehce nařídit někomu useknout ruku za jakoukoli krádež (nebo odsoudit a potrestat někoho jen tak). A mj. právě v tomto případě to není na pouhém uvážení jediného soudce. Je tam taky víceúrovňový přezkum a proces schvalování. Hlavně rozhodnutí není konečné a jsou tam odvolání a ty prozkoumávají nadřezení soudci/soudy nebo skupiny soudců. A u vyšších trestů to sami předkládají k odvolávacímu soudu a na přezkoumání, i když o to žádný účastník řízení nepožádal. Může potvrdit i zamítnout – a pak to jde k jinému soudu. Nakonec i k Nejvyšší soudní radě. A takové rozsduky u nejvyšších trestů jsou vykonávány pouze na základě královského příkazu, který vydá král nebo jeho zmocněný zástupce. Zkrátka mají svoje procesy, postupy, normy, pravidla, hierarchii atpod. Ale hlavně jednotlivý soud není oprávněn vydat rozsudek /takový trestat prostřednictvím taziru. Pokud je ve hře tento potenciální trest (vyšší jako smrt, u/kamenování, useknutí končetin aj), tak je pak ve hře X činitelů a rozhodně ne jen jeden soudce.
A tento trest vykonávají miminálně, to je pravda.

Prostě je to trestné, a možným trestem za krádež je useknutí končetiny, a to dle jejich zákona, či právního systému – je přece úplně jedno jestli zvykového, psaného, nepsaného, náboženského, atd. Celé se to řídí právními postupy, jsou tam legální a nelegální činy, jsou tam trestní pravidla. Je tam soudní sytém, hierarchie, regulace, nadřezené soudy. Zbytek jsou detaily (jako průběh, jak přesně to dělají – a jaký přesně je jejich systém).

https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Judiciary_of_Sau­di_Arabia (přestože v tomto podle mě wiki stojí zaprd)
https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Legal_system_of_Sau­di_Arabia
https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Supreme_Ju­dicial_Council_of_Sau­di_Arabia
https://www.sau­diembassy.net/law-judiciary
http://hrlibra­ry.umn.edu/re­search/saudia­rabia/criminal_pro­ceedure.html

Filip84

Zákon je vždy psaný, je to legislativní akt, jeden ze zdrojů práva. Pokud je „zákon“ nepsaný, nejde – z pohledu theorie práva – o zákon, ale jde o právní usanci, právní mrav, právní obyčej, nebo o právo zvykové.

Zejména zvykové právo je pramenem práva, dá se říci, že zákonu rovnocenný, ale nejde o zákon – jde o zvykové právo.

Právo je kogentní a malicherné, aby Ti bylo rozumět, musíš se vyjadřovat pregnantně! 😃

Disraeli

A jó vlastně. Ale právě že jde jen o právní terminologii a o to já až tolik nedbám.
Beru to zjednodušeně. Kdyby ne, tak bych se musel vyjadřovat jako právo a zákony – a to se mi za jedno nechce a za druhé na to nemám ani odbornost.

Disraeli

Podle mě je to vlastně taky i věcí jazyka – ze kterého pak vyplývá terminologie – než jen samotného práva. Třeba v angličitně (ale i jiných) mají „law, laws“ pro označení zákona i práva. Píšou „written“ a „unwritten law“, což je psané / nepsané právo i zákon. To pak dále rozlišují třeba „statute“, coby psaný zákon, předpis.
Označuje to, jak obecný pojem práva, tak konkrétní zákony. A v podstatě je to totéž. Psané zákony – statute, pak jsou synonymem k law, ve smyslu zákona, jako konkrétního pravidla.

Mají pak třeba „oral law“ a jiné, což je ústní právo, ale i ony jednotlivé ústní příkazy/pravidla, pak označují a uznávají jako „law“ – tedy „zákon“. Jako celek je to právo (přeloženo do čj) – tedy soustava právních norem, soubor pravidel/zákonů, ale i ty jednotlivé konkrétní normy, pravidla, jsou brány jako zákon (nepsaný zákon – nebo nepsané právo, což bych řekl u nich znamená totéž).
Ale je mi to spíš buřt. Tahle terminologie a pravidla jdou spíš mimo mě.

Disraeli

Nepsaný zákon by se zjednodušeně dal říct taky jako nepsané pravidlo (a to je totéž jako nepsané právo – pokud to je obecně společensky vyžadováno a jeho porušování trestáno, neboli má-li právní sílu. Takže zákon/právo zde nemá rozdíl… nemusel by mít).
Jistě, v češtině a českém právu se pod slovem „zákon“ chápe asi jen obecně závazný právní předpis přijatý zákonodárným sborem – a musí být tedy psaný.
Pokud už je to nějaké nepsané právo, už se nedá označit za „zákon“. Ale v některých jiných jazycích se de facto používá psané i nepsané pravidlo (ve významu práva i jendnotlivého zákona).