Kdy začnou lidi být na sebe milí a pomáhat si?

Začni od sebe, buď dobrým příkladem a „motorem“ a když budeš dostatečně silná, nepochybně se ti to povede.

Odpoveď byla označena jako užitečná

Brzy. Čím víc bude nás, kteří si tohle uvědomujeme, tím rychleji to půjde. Je pravda, že člověk může sám za sebe asi nejvíc změnit přístupem a z vlastní zkušenosti vím, že po tom, co se rozhodneme skutečně si stát za svým názorem (tedy vírou v lepší svět) začnou se dít věci. Najednou potkáváte lidí, kteří mají stejný názor jako vy a tak podobně. Svět není zkažený. Právě my jsme ti, kdo ho dovedou k míru.

Nemám sice kříšťálovou kouli , ale myslím že já se toho už nedožiji.A nelze ani předpokládat, že by se toho dožili mojí vnuci.

Oni někdy přestali?

Já znám jenom milé lidi ochotné si pomáhat.
U tady na Odpovědích…

Někteří si pomáhají, někteří se bijí, někteří se mají rádi a jiní by se nejradši zabili navzájem. Takový je prostě svět, všichni lidé si nesednou na první pohled a vždy mezi nimi bude někdo, kdo je nenávidí. Hold s tím se musíš smířit 🙂

Tak jako železo nedrží pohromadě z hlínou, tak lidé nikdy nebudou držet spolu.
Je ale hodně příkladů, kdy to funguje, bohužel ne globálně.

Až pořádně vyvetram a pokud neumru

Já ale na sebe milej jsem a když někde něco šlohnu, tak si kolikrát i pomůžu!
Ale vážně: učme se od života- není to v lidských silách, člověk je rozdvojená osobnost a je v tom celkem vyvážený, takže pokud je milý a pomáhá, stejným dílem je i zlý a škodí či ubližuje.
V praxi to znamená, že lidé si nemohou jak ublížit, tak pomoci a když ti kámoška řekne „jé, ten je milej!“, tak z ní mluví emoce, víc v tom není za mák pravdy.
Dávno přede mnou na to přišli mniši a dnes jsou již v hluboké meditaci. Pomáhají druhým tím, že se neprojevují a tím pádem nikoho nebrzdí v libovolných, svobodných cestách od kolébky ke smrti. ;)

Lidé už poměrně dlouho nejednají sami za sebe, ale jed nají za systém.

No víš co: každému po zásluze…

Po další světové válce, ale pouze krátký čas