Kdy jste si uvědomili, že už jste dospělý?

U oltáře jsem si uvědomila, že mi končí dětství.

Takhle neuvažuji.Jsou – nevyhnutelně – chvíle,
kdy nikomu žádná maminka neporadí a nepomůže.
Buď si člověk poradí,zvládne situaci,prostě proto,že to jinak nejde,nebo ne.
I když je spousta variací.
Zjednodušeně – buď jsem „samostatná bojová jednotka“,nebo holt ne.
Jsou samozřejmě situace,které nemají řešení.

Když jsem ve dvaadvaceti poprvé vyjela na měsíc a půl do zahraničí s nejlepší kamarádkou a tam jsme na vlastní pěst samy vydělávaly. A když kámoška onemocněla, přistihla jsem se, jak kolem ní pobíhám, vařím jí čaje a hlídám ji, jestli si vzala prášek a vykloktala :) ode mě, člověka bez pečovatelských sklonů, mě to šokovalo. A došlo mi, že dospělost není vypadnout z domova, živit se sám… ale ochota a schopnost umět se postarat o někoho jiného – i za předpokladu, že k tomu nemáte ty správné žensko-pečovatelské sklony, ale prostě to uděláte, protože to je vaší morální povinností. Lhostejno, zda to je dítě, nemocný kamarád, partner nebo třeba rodič.

Když se mi narodil syn a to už jsem věděla že musím mít zodpovědnost nejen za sebe .

Kdy jsem si to uvědomil|? Když jsme ráno vstávali dva. 🙂

Ja už som dospelá? Niekedy mám pocit, že som ešte nedorástla na dnešnú dobu.