Odpoveď byla označena jako užitečná
Nevím, o jaký svěrák jde, ale v bakalářské práci jsem něco našla:
Už v dávné minulosti lidé přišli s nápadem upevnit předmět, který
měl být opracován a který se nebude při opracování pohybovat. Proto byly
předměty nejčastěji vkládány mezi dvě zatížené desky
atd. Jako první upínací technika se užívala děrovaná deska, na ni se
pokládal opracovávaný předmět, který byl znehybněn pomocí klínů
zatloukaných do děr.
Inovace přišla až ve středověku. Předměty se začaly upínat svorkami se závity místo klínů a kladiva. I to mělo nevýhodu.
Další vylepšení přinesl až v roce 1750 paralelní svěrák, kdy čelisti byly vedeny horizontálně po nastavitelných slotech. To vedlo k mnohem pevnějšímu a přesnějšímu upevnění.
V roce 1830 byl v Anglii vyroben první litinový svěrák. Životnost litinových svěráků byla velmi krátká, a proto došlo k inovaci. Svěráky se začaly vyrábět z oceli, která zajišťovala delší životnost a pevnost. Nevýhodou byla náročná výroba,
V roce 1925 německý vynálezce a experimentátor, Josef Heuer vynalezl
revolučnísvěrák. Tento kovářský svěrák byl pojmenován Heuer –
Primus a měl dvouhranolové vodící dráhy, které umožňovaly přesnější
a snadnější uchycení do čelistí.
Josef Heuer si nechal vynález patentovat. Po r. 1927 se stal svěrák
špičkou na trhu atd.
FAKULTA STROJNÍHO INŽENÝRSTVÍ v BRNĚ
ÚSTAV KONSTRUOVÁNÍ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
AUTOR PRÁCE
JAN BARÁNEK
BRNO 2015
Upravil/a: annas
4 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?anonym, redy, quentos, Drap Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek