Kde vznikl v projevu čím dál používanější nešvar v písemném tvaru: „Si myslím, Si udělám, Jsem neviděl …?“

Znám hodně dlouho, jde o nespisovné výrazy, neuvědomění si pravidel přízvuku v češtině, postavení nejen předklonek a příklonek. Objevuje se poměrně často, studenti používali i v písemných pracích.

Osobně mně vadí také vliv anglického slovosledu – příslovce na konci věty – vznikají falešné syntaktické dvojice. .

Jedna možnost – vynechání zájmena (já) si myslím, (já) si udělám) – příklonky

Druhá možnost – příklad „hovor, nejdřív obecný, se měnil v soukromý“

Spojení – Přs – „se měnil“ nestojí hned za podmětem, ale :po výslovnostní přestávce. Začíná příklonkou „se“, takže působi jakoby samostatné. Zřejmě i podle toho se ujal slovosled – se narodil v Praze x narodil se v Praze.

Ale v tomto případě se dají využít obě možnosti. Záleží na kontextu a slovosledu.
K. se narodil v Olomouci, ale žil v Praze. x I když žil K. v Praze, narodil se v Olomouci

Jsem neviděl – (Já) jsem to neviděl – místo – neviděl jsem to – jsem předklonka – před (jsem) neviděl. x jsem příklonka v druhém tvaru – přízvuk se posunul na neviděl (jsem).

Slovosled záleží na postavení příklonek a předklonek – souvisí se slovním přízvukem.

Upravil/a: annas

Si myslím, že nemáš pravdu. Jsem neviděla, že by to někdo používal.

Lamalam … si myslím, že nemáte pravdu, já to občas tady na odpovědích použiju, když nechci větu začínat slovem Já . Ale fakt jen občas a vím, že to není správně.:-)