Kde je hranice mezi respektem a přátelstvím?Děkuji.

Respekt a přátelství se nevylučuje.
Slušnost je samozřejmostí rozhodně si nemyslím že by jste stratila respekt, pokud budete důsledná.
Také jsem s dětmi byla kamarádka ale i máma a fungovalo to bez problému.

Ještě za první republiky byla výchova vynucováním autority jen proto, že jsem rodič. To je překonané a je důležitá je přirozená autorita. Nevystupuji autoritativně, ale jsem spravedlivá. Spory řeším objektivně, dokáži si přiznat chybu i před dětmi. Ne jednou se mi stalo, že po určitém sporu, jsem se omluvil, neboť jsem zjistil, že nemám pravdu. Kamarádství s dětmi nevylučuje přirozenou autoritu. Naopak jí posiluje a je trvalá. Vynucená autorita je krátkodobá.

Nejlepší je poslouchat vlastní rozum a srdíčko,a ne rady stylu „jedna paní povídala“.A,podle mne,žádná hranice mezi respektem a přátelstvím není.U nás doma byl vztah mezi námi a naší dcerou od malička naprosto rovnocenný.Ne­používali jsme zákazy,příkazy,ale dohodu.časem dcera pochopila,že v podstatě může cokoliv,ale jsou určité hranice,které je lepší dodržovat.Malý příklad.Jednou přišla ze školy domů,chodila do čtvrté třídy,s tím,že někteří její spolužáci rodičům říkají jmény,tak mi bude říkat Tome.Proč ne.Manželka sice jednu chvíli mohla s úspěchem suplovat Lotovu ženu,ale ustála to.Po pár dnech jsem zaregistroval návrat k oslovení taťko.Na dotaz co se stalo mi odpověděla,že když zavolá Tome,otočí se „půlka“ kluků,kteří jsou poblíž,ale na taťku slyším jenom já.Nebylo co řešit. Tak jsme do dneška zůstali kamarády,kteří se vzájemně respektují.A na Vašem chování k dětem bych nic neměnil,dítě má být kamarád i lumpík,a ne poslušná loutka.Dobrou chuť k obědu přeji také,i když jste už možná po.

Však děti vycítí tu chvíli, kdy mají poslechnout . Být jen přísnou mámou to ne… , kamarádství jde ruku v ruce s respektem a myslím, že to umíš. Kamarádství se pěstuje jako kytička a ne že budete kamarádi až dospějí. To už by mezi vámi ani kamarádství nemuselo vzniknout …byla by tu taková mezera a jak ji pak zacelit?

Také jsme byli doma kamarádi a děti mohli přijít s čímkoli…a je to dodnes a je to tak fajn , jen si to nepokaž a buď jim mámou rádkyní i hodnou kamarádkou .

Myslím, že respekt buď člověk má nebo ne. Také ale záleží na tom s kým se setká. Agresivní hlupec, který rád znásilňuje názory druhých nikdy nebude uznávat nikoho jiného než sebe. Co se týká výchovy dětí beru to podle sebe. Mě rodiče dávali vždy najevo důvěru a já se snažila ji nezklamat. Myslím, že se mi to vede. Vážila jsem si jich za to a vážím dodnes. Někdo si také může plést respekt s autoritou, která mi poněkud zavání jistou diktaturou. Myslím, že byste se měla spoléhat pouze na svůj vlastní cit a být i nadále sama sebou. Ty děti to stejně poznají a určitě je lépe, když vás budou mít rády, budou se vám svěřovat a věřit vám, než aby z vás měly jen respekt a dávaly si pozor na jazyk. Je to pak stejná karikatura rodiny jako ve filmu Mravnost nade vše. Ostatně, autoritu (respekt) si můžete snadno zjednat, ale milovat vás, to nepřinutíte nikoho.

Respekt a přátelství se vůbec nevylučujou, naopak podle mě přátelství bez respektu nemůže existovat. Já osobně dokážu mít za přátele jedině lidi, který hluboce respektuju a od nichž cítím i respekt ke mně.
Děti prý potřebujou mít jasnou hranici, za kterou bez potrestání nemůžou zajít. Takže já myslím, že s nimi klidně můžeš blbnout a dovádět, ale „ocaď pocaď“. Pokud se rozjíví tak, že přestanou poslouchat, dobře to asi není. Pokud ale poznají, kdy končí legrace a kdy musí poslechnout, je to podle mě v pořádku… :o}

Názor druhé strany:
Važte si přátelství s dětmi. Je to to jediné, co funguje. V období puberty si děti sami zvolí, koho chtějí respektovat, a koho ne, a když vás vyřadí, jste pro ne ztraceni. Odejdou za svými KAMARÁDY ! Když pro ně zůstanete člověkem, který je bere jako rovnocenné a nesnaží se prosazovat si svoje názory, budou ve vás mít oporu a uznávat vás jako člověka. Uvědomte si, že z vašich dětí budou samostatní dospělí lidé, a jako takoví nepotřebují v životě lidi, kteří je budou vychovávat (= respektované rodiče). Když nebudete kamarádi, opustí vás.

Ta hranice spočívá ve vzájemnosti. Respekt má jedna osoba k jiné, ale kamarádi se uznávají vzájemně. Pokud jste tedy ke svým dětem kamarádská, musíte si hlídat, aby se k vám chovali stejně a nezneužívali toho. Kamarádi se nepodvádí. Když se na něčem dohodnou, tak to platí.

Rady, na které se ptáte, pochází od lidí, které nebyli dětmi považováni za kamarády, ale spíše za autoritativní rodiče, kteří jim leccos odpustí. Potom vznikají situace, kdy děti neposlouchají. Když ale děti plní svou část dohod proto, že ve vás vidí dobré rodiče, je kamarádství udržitelné a já ho velice doporučuji.