Kam to v životě dotáhnu, pokud po celou jeho dobu budu hovořit v jinotajích?

Dotáhneš to naprosto do stejně, jako každý, kdo je „posunutý“ v čase a prostoru, kdo řeší nepodstatné a podstatné pomíjí, a jako každý, komu okolí nerozumí.

Strýc Pepin, co si povídal s botičkou, a zatímco jíní měli ušité páry dva, i tři, on neměl ani jeden. Jako smažky, ty taky mají svůj svět, stejně jako různí snílci, a jiní a jiní mimoni.

To bys, třeba, přišel na pohovor na práci, a na otázku, jestli máš s něčím podobným zkušenosti, bys odpověděl: „možná mám, možná nemám“, a na otázku, kdy bys, případně, mohl nastoupit do práce bys odpověděl: „možná zítra, možná taky ne, možná za týden, ale možná až za měsíc“? To bys to dotáhl, no, tak do průchodu na Náměstí Republiky! 🙂

Hahaha, připomněl jsi mi geniální film s Peterem Sellersem, Byl jsem při tom (Being there). Zahradník neumí nic než ovladačem přepínat TV kanály, a když promluví o zahradě, rádoby intelektuálové předstírají, že umí rozluštit ty jinotaje. 🙂