Jste hrdí na svoji národnost?

Odpoveď byla označena jako užitečná

jiná odpověď

Slovanská historie a Slované mě zrovna ze všech světových moc nefascinují. Ale jako těžko říct, jestli mám předky z tohto území a jestli to byli Slované (já už třeba raději Kelty). České dějiny jsou ale vcelku zajímavé (ale zase né nějak víc než jinde na světě).
Hrdý? Možná na některé panovníky v naší dávné historii a pár vojevůdců. Ale není to něco, co by neměly i jiné státy (dokonce lepší nebo mnohem víc osobností a historii, která je fascinující a sahá až třeba tisíce let před. n.l.).
Sport moc nesleduji, takže fandění „našim“ pro mě nehraje roli. I kdybych seldoval, nevidím důvod proč nefandit někomu jinému, kdo se ti zdá lepší nebo sympatičtější (sázkaři to stejně dělají :D). Stejně se člověk může přestěhovat kamkoli chce a zřídit si tam občanství. A to mám i v plánu.
Podle mě se národní hrdost, cítění a a podobně přeceňujě. Nacionalismus mi není symptaický. Lidi jsou kolikrát při tomhle až fanatici (USA, ale i v Česku a kdekoli). Tzn., urážliví, národně egosističtí, cítí se nadřazeně vůči jiným, jsou často automaticky nevraživí proti jiním, mají spoustu předsudků a podobně. Přitom stát, dokonce i národ nejsou nic trvalého, je to proces, který neustále probíhá. Sled historických událostí a dějů na daném území – a i to území se v průběhu času formuje.
Války, genocidy a podobně byly a jsou taky z části z pocitu národní nadřazenosti a pýchy (rozdlovat národní hrdost a pýchu… je tam tenká hranice a od hrdosti k nějaké namyšlenosti je to kousíšek. Já neříkám, že být hrdý na národnost je zcela špatné, ale prostě ve většině připádů to není zdravá hrdost jako spíš
A teď si ještě vem boje za „svobodu,“ ve státě kde je nikdo neutlačuje ani je nebere jako méněcenné. V Česku by mohlo vyústit moravské „národní“ povstání, protože jsme jiný národ a jsme na ro hrdí a z Moravy by pak mohli oddělit („osvobodit“) ještě jiní „národové“ jako třeba Valaši a další. Takhle by se mohli separovat všichni až na ty nejmenší správní celky.
Každý stát je ve skutečnosti velká směsice národů a přistěhovalců, jakož i vyznání, často i řeči/jazyků.
Všude na světě je to podobné, nikdo není lepší než druhý na základě historie nebo národnosti. Jsou rasové/barevné rozdíly, jiná řeč, náboženství, ale pořád jen úpně obyčejní a ničím nějak vyjímeční lidi. Jen lidi, co mají nějakou potřebu „škatulkovat“ se do něčeho, mít národní kořeny, které vlastně ani nic moc neznamenají. Domov taky není o národnosti, rodina taky ne a štěstí sni pokoj v tom nespočívá. Všihni ti národní socialisté…
Přesně ona národní „hrdost“ je důvod proč spolu jiné národy a státy neumí držet pohromadě. A když už se spojí v nějaké unii, tak je často neunkční, neobjektivní a upřednostňující jiné před jinými. Takové některé unie ani nejsou skutečnými integracemi.
Ze současnosti ani desítky let zpátky není na co být hrdý.
Národní „myšlení“ (psychologie) se různými státy mírně liší, jsou to jistá přesvědčení, víry, symbolika, sklony, ale není to nic převratného a opět nic neměnného. Jen takové zvyky/víra a povaha nabytá (zděděná) v průběhu staletí až tisíciletí.
Přihlédnout na nějaké významné a prospěšné události a objevy v našem státě jsou jistě fajn. Člověk je rád, že to byli Češi (protože je sám Čech), ale když se podíváš do jiných států, mají být taky na, co hrdi, na různé objevy a vynálezy, někteří jich mají i mnohem víc, i prospěšnější… Ale taky to tímhle nejde měřit. Třeba když se setkáš s dnešníma Řekama nebo se s nimi dostaneš do konfliktu, hned vytahují svou úžasnou minulost (která skončila před cca 2 tisíci lety) a nadřazenost, co všechno vymysleli a dali světu. A přitom ti dnenší Řekové nemají s tamtěmi nic společného. Dost často ani předky ne (tolik migrací, jiných nadvlád a hlavně Slovanů..). A když se podíváš třeba do Turecka, tak to jsou úplně jiní předci, než ti, co tam byli před 2 tisíci lety, v té době ani neexistovaly turkické kmeny (které vznikly o staletí později a přišli odjinud) ani nic podobného. Tolik různých říší s rozličnými národy, které se stěhovaly, migrovaly, vpadli tam a zrátka se „vystřídaly.“ A takhle nebo podboně to má plno dnešních států.

Upravil/a: UPhelp

ano

Podobné otázky jsou v archivu.

Moje národnost je česká, i když jsem z Moravy.

Jen stručně. Vážím si historie, toho, co Češi dali světu, vynálezy, filmy, literaturu, hudbu, památky atd.

Stačí projet republiku křížem krážem a vnímat to krásné, co je u nás. I když vše není to pravé ořechové.

Nezahrnují do toho politiku a vztahy mezi lidmi, protože opravdu dochází k dehumanizaci – neúctě k druhým, k odcizování lidí, šíří se závist atd.

Kdysi platilo: Člověk, to zní hrdě, ale bohužel všichni jsou lidé.

Krásná země – domov můj …

Je to můj domov, narodila jsem se zde, mám zde rodinu. Navíc je možné cestovat, takže pokud toužím jet k moři, mohu vycestovat.

Upravil/a: annas

jiná odpověď

Vždycky mi bylo příjemné, hlásit se k národnosti. V cizině ale musí člověk uspět tak, že se nebude upínat k češtině a českému způsobu myšlení. V Anglii jsem potkala jednoho maďarského řemeslníka, který říkal: “Miluju Maďarsko, ale nesnáším Maďary. “ Dost jsem o tom přemýšlela, a něco na tom je.

Upravil/a: Ametyst

ano

Na národnost ano, ale už ne na to, že náš národ si představuje svobodu tak, že do ní zahrnuje i právo chovat se nevyzrále, nenechat si vysvětlit, co je nutné, dělat si pohodlí i za cenu šíření nebezpečné nakažlivé nemoci, a pod hlavičkou boje za svobodu vehementně bojuje i za svobodu nebrat ohledy na ostatní a myslet jenom na vlastní pohodlí. Dodržovat všechna opatření a podílet se na zvládání epidemie je pro mnohé z nás potupa a ne něco, co by dělali s pocitem, že dělají dobrou věc. Virus toho samozřejmě zneužije v náš neprospěch, ale nám se prostě nechce to vidět a přiznat si to, a tak to ke své škodě ignorujeme.

ano

Na to, jak jsme malý národ, jsme toho světu dali hromadu.