Jsou dobré zprávy v mládí častější než ve stáří?

To je jasné, že pro ty mladé byly dosud nové zprávy vždycky jen dobré. Mají prognózu, že se dožijí více let (i když jim to je zatím jedno) a budou blahobytnější. Nemuseli se totiž o nic starat, to rodiče. Václav Neckář, aniž by to tušil, byl opravdu poslem dobrých zpráv, ne prorokem. Líbí si na něm ten optimismus. Já teda myslím, že jak se zpívá v jiné písni: Jakový si to uděláš, takový to máš…

Záleží na tom, jak si zprávy v sobě zpracujeme. I relativně špatná zpráva nemusí být tak špatná. Pokud si zlomíme nohu, můžeme si vždycky říci: Dokud jsou všichni živí a nemají vážnou nemoc, tak o nic nejde. Noha sroste.
Špatné zprávy, například ty o zhoršující se ekonomické situaci jsou sice nepříjemné, ale naše babičky a dědečkové by se jim smáli. Jsme generace, která žije v nejklidnější době. Neznáme válku, hlad a to, co my považujeme za bídu, považovali naši předci za blahobyt.
🙂

To je relativní, jak kdy a jak pro koho. A také jak co. Co se někomu zdá jako negativní, může být pro jiného pozitivní. Také je to otázka pohledu na věc.