Platí stále: mladí ležáci, staří žebráci?

Platí. Je zajímavé, že vedle významu shodného v podstatě s tím, jak chápeme slovo ležák dnes, existoval v staré češtině i specifický význam terminologický. Označovala se tak v starém českém právu ‚osoba, která „ležením“ vymáhala zaplacení dluhu nebo plnění jiného závazku‘. Nebyl-li dluh, popřípadě jiný závazek vyrovnán ve lhůtě určené dohodou mezi zúčastněnými stranami (věřitelem a dlužníkem), byl povinen dlužník nebo osoba jím pověřená nastoupit tzv. ležení. Záleželo v tom, že dlužník nebo častěji jeho zástupce byl zavázán odejít do určeného domu a tam zůstat tak dlouho, dokud dluh nebude vyrovnán. Útraty za tento pobyt šly ovšem na účet dlužníkův; ten byl tak donucován, aby splnil svůj závazek. Později a vcelku méně často vykonával funkci ležáka i věřitel.
Pokud by se to platilo i dnes, bylo by všude toooooolik ležáků. 🙂

Zdroj: http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar­chiv.php?art=5055

Já ležím teď v křesle a dobře se bavím. :) Myslím, že si hlavně solidní provokatér a proto ti urážlivou odpověď o mé matce ze včerejška odpouštím. Jsem nad věcí.
Jinak podle této teorie jsou lidé ve středním věku v krizi, a proto se říká krize středního věku! Už to chápu! :D

Upravil/a: quentos

Pokud patříš k jistému etniku, tak ne.