Nechci přilévat olej atd…víš,nejsi sám,koho to těžce sere.Ta bezmocnost je ubíjející.
Osobně jsem si našel něco jako únik.Je to vysvětlení,proč to tak je.To je ovšem buď na román,nebo na otravu alkoholem při vysvětlování tohohle průseru.
Odpálení se v parlamentu není zas až tak špatný nápad,ale má jednu,a to zásadní chybu.

Na místa hajzlů by nastoupili další, a ještě dravější.Ale to ty jistě víš.

Mladá fronta Dnes začala zveřejňovat texty, v nichž spisovatelky a spisovatelé čtenářům popisují, v čem vlastně žijeme a co nás čeká. Nejsem spisovatel, a tak si dovolím jen pár poznámek k článku Michala Veiwegha Ráj to napohled, který vyšel 11. února. Předem připomínám, že debatu zahájila 28. 1. spisovatelka Petra Hůlová. Vyjádřila krajní znechucení ze současné situace: víra v budoucnost jako dálnici ke štěstí je v čudu, „Evropa“ je sice jako protektor lepší než „Rusáci“, ale to už dnes nikoho nedojme. Systém, který si říká demokracie, má u nás k pravé lidovládě sice daleko, ale kdyby tu skutečně byl u moci lid, bylo by to ještě horší, „neb jsou to většinou volové“. K tomu je třeba podotknout: představa, že veřejnost se skládá převážně z volů, vede nutně k podpoře autokratického vládnutí, které se příliš neosvědčilo. A pokud si někdo uchová i v dospělém věku pubertální přesvědčení o budoucnosti jako o dálnici ke štěstí, bude samozřejmě krutě zklamán. Proti autorčinu skoro programovému škarohlídství se pak ohradil v Lidových novinách Petr Zídek, poukázal mj. na to, že srovnávat „Evropu“ s „Rusáky“ (zřejmě EU se SSSR) je nesmyslné, Evropa jsme i my.

Michal Viewegh se zastal paní Hůlové. Zídek jí vytkl, že staví na emocích, Viewegh píše, že on taky, ale má je podložené každodenní četbou dvou českých deníků. A zmítá jím „nevěřícný vztek“, jehož výrazem jsou zjevně tyto řádky: „Česká republika se nachází ve vrcholném stadiu mafiánského kapitalismu. Dobře organizované skupiny zkorumpovaných politiků, státních úředníků a šéfů polostátních kolosů za pomoci štědře placených právnických kanceláří a karibských poradenských firem zemi za bílého dne systematicky vykrádají a o další miliardy ze státního rozpočtu i z dotací Evropské unie přicházíme kvůli pražským, severočeským, jihočeským, středočeským, plzeňským a dalším kmotrům.“ Příklady, které uvádí, mluví o tom, kde a kdy kdo s kým cestoval a kde se kdo s kým sešel. Za příklad krádeže uvádí mj. prezidentovo chilské pero, což je sice mimořádně směšná a trapná historka, ale žádný tunel. A samozřejmě generalizuje: kradou zbrojaři, exministři, právníci, starostové: všichni? Kolik je těch, co kradou?

V novinách, které vycházejí v demokratickém prostředí, se píše v převážné většině o negativních případech, chvála nebývá častá: je to příznak svobody. Protože noviny většinou zaujímají v politickém konfliktu tu nebo onu pozici, bývají někdy jednostranně útočné: stejně jako důvěřujeme, že „lid“ lze přesvědčit o tom, co je správné a co ne, důvěřujeme i tomu, že vyvážený obraz vznikne ve svobodném mediálním prostředí. A že mediální aféry nekončí happyendem (jako na první pohled mediální štvanice v totalitních režimech) a že novináři jsou napadání, je ve svobodném prostředí normální. To prostředí jim zaručuje i právo se bránit.
Viewegh uvádí i pozitivní příklady: ministr vnitra, pražský primátor, premiér. Ale i na každém z nich prý ulpělo něco z politické špíny. Jistě, náš svět není dokonalý, je v něm smíchán koukol s pšenicí. Česká republika se od svého vzniku zmítá ve vážných problémech. Základní otázka je: má být smyslem věcné kritiky případ od případu spravedlivé posouzení a hledání cesty k nápravě, která je ve svobodném prostředí možná, i když obtížná (proč by taky měla být snadná?). Anebo máme propadnout kocovině z toho, že „dálnice ke štěstí“ se nekoná, a propadat hysterii?

Módní vlny „rozhořčení“ končí v lepším případě v písku, v horším masovým krveprolitím. Lidé si představovali něco nového, lepšího, nevědí přesně co, a taky proto jsou teď bezmezně zklamáni. Pod jedním praporem se sdružuje pestrá společnost od fotbalových rowdies a neofašistů přes různé děti čistého živého až po anarchisty a agresivní neokomunisty. Gorilí demonstrace na Slovensku jsou dobrý příklad. Jsme maximalisté: zasloužili bychom si přece něco daleko lepšího: proč? Tenhle svět je nedokonalý, dokonalý z něho neuděláme, jen když se budeme hodně snažit, bude možná o fous lepší. To nám ale nevoní, už zase bychom ho chtěli zbourat.

A ještě malá poznámka: kdesi v textu pana Viewegha se nenápadně krčí jméno Andreje Babiše coby příklad člověka, který adresně upozorňuje na korupci. Vzpomněl jsem si, že pan Viewegh se jako jeden z prvních přihlásil k iniciativě ANO 2011. Že by v jeho svatém rozhořčení bylo přimícháno přece jen něco politické účelovosti? Samozřejmě, na tom není vůbec nic špatného, jen by bylo poněkud směšné to zatloukat.

MfD, 14.2.2012

Další události komentovány na www.bohumildo­lezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
Bohumil Doležal

To je velice dobře napsané,dík za informaci.
Nejvíc mě štve,že opravdu není z toho možnost úniku a nevidím cestu jak z toho ven.Ne druhé straně mám obavy,že když se to bude zlehčovat a zavírat před tím oči,že to dojde do stavu,ze kterého už nebude žádná šance se vyhrabat a že nakonec stejně skončíme v nějakém stavu diktatury.

Těžké téma na pozdní noční hodinu. Byla jsem v situaci, kdy jsem nevěděla kudy kam a doslova jsem si zoufala. Dokážu pochopit, když člověk marně hledá záchytný bod a když chybí jediný rozumný důvod proto žít dál. Když se podíváte na svinčík, který dělají dnes a denně naši čelní představitelé, opravdu se z toho chce brečet, nebo řvát, nebo jít tu bandu vystřítel. Nepomůže se k tomu točit zády. Ty špinavosti se s naším tichým souhlasem dějí pořád. A že k tomu mlčíme? Prý si za to můžeme sami, protože se neozveme. Ozvalo se snad málo lidí? Ale co si „vyštěkali“? Není nic radostného na špinavostech jiných lidí. Jiných proto, že mají vysoké platy a je jim šumafuk, jak žijí z normálních platů „řadoví občané“ a jak žijí z podpor nezaměstnaní. Funguje tu dvojí metr a dvojí pravidla. Peníze nejsou na nic, dluhy se zvětšují a nic se neděje. Kdo tedy naše daně spolykal? Ano, nedivím se zoufalství. Ale teď mi řekněte, jak to řešit. Ráda se připojím k názoru člověka, který najde řešení na všechny ty bolesti, co jste tu napsal. Znám nejistotu člověka bez práce pár let před důchodem. Pocit, že na Vás všechno padá, protože právní systém tohoto státu Vás bez hnutí brvou klidně připraví o majetek a ještě za svůj rozsudek chce peníze. Možná byste měl upustit trochu páry a naopak takovéhle téma nechat pořádně rozvinout. Je tu hodně lidí a dost jich má starosti, dost jich má problémy. Sdílená bolest bolí méně. Když zjistíte kolik lidí si prošlo peklem, nebude se Vám ten Váš život zdát tak beznadějný. Nejhorší aktivita je, vzdát to. Pokud se vypíšete, vykřičíte a proberete s jinými, co Vás žere, bude líp. Já vím, reakce ostatních se Vám zdají nanicovaté a k ničemu. Nepomohou Vám! Ale je to tak opravdu a nejste trochu nespravedlivý? Četl jste to a já věřím, že jste četl všechny příspěvky. Reagoval jste na ně. Popudilo Vás to, ale musel jste o obsahu těchto slov přemýšlet. Každý rád radí, ale když ví houbelec o skutečné bolesti, tak to stejně nepomůže. Nechci se tu hloupě vykecávat, ale Váš problém mne zajímá. Nechcete mi napsat na mail, abychom tím zbytečně neobtěžovali zdejší komunitu? Pokud budete chtít, tak mailovou adresu mám přístupnou. A ještě něco – nepatřím k lidem, kteří parazitují na cizím neštěstí. Rozmyslete se a pokud budete chtít, napište.

Děkuji Ti Ocko za nabízenou ruku a pomoc,ale už si píšu s více lidmi,kteří mají,nebo měli taky pohnuté osudy.Už bych to nestíhal odpovídat a litovat.Nejsem Kristus a asi bych nezvládl na sebe naložit všechny hříchy lidstva,bezpráví a strasti lidí,jejich utrpení.To moje bolístko je malé proti druhým,já si to uvědomuji a trápí mne spíš vztek na to všechno příkoří,než lítost.Potřeboval jsem se vyřvat a to se mi trochu podařilo.Dnes už jsem klidný,nějak bylo-nějak bude.To ti naši mocipáni chtěli,abychom rezignovali a otupěli.Podařilo se jim to skoro dokonale,když jsem četl reakce na svůj příspěvek.Děkuji Ti a měj se pěkně.

Vidím,že jste lidi stejně nic nepochopili.Buď se nedíváte na zpravodajství,nes­ledujete život,nebo schválně zavíráte oči před vším,co se vám nelíbí.

Andělé-děkuji,ale antidepresiva,to je to poslední čím bych to asi řešil.Já si nějak poradím,zatím jsem si vždy poradil.Mne osobně nic hrozného nepostihlo a vím,že jsou na tom lidi daleko hůř.Já jsem jenom celkově zhnusen a rozladěn po shlédnutí TN zpravodajství a už toho bylo moc.Dík.

Jendahun,tak tj.skvělé..Také jsem byla názoru,že antidepresiva jen v nejnutnějším případě. To je pak opravdu na místě,zachrání od toho nejhoršího. Ale když si poradíte,je to super.:-)
Také mám občas takové stavy,zprávama bývám zhnusena,nedá se na ně většinou koukat. Samé špatné zprávy.
Jinak nemáte zač,hl.,at se Vám uleví..Ač to tak nevypadá,jaro je za dveřmi,moc se těším,až se zase příroda probudí a začne rozkvétat.
Bude zase líp:-)

Dudu-děkuji.Je vidět že jsi asi starší člověk s bohatýma životníma zkušenostma.Aspoň co se týká hajzlíků.Dobrá rada nad zlato.