Vložila jsem na minulost několik otázek. Pokud máte zájem, můžete si přečíst odpovědi, i když reagují většinou titíž jedinci.

Je jich mnohem víc.

https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/je-minulost-kotva-ktera-tahne-cloveka-zpet-je-lepsi-se-ji-drzet-nebo-ji-nechat-byt-zijeme-prece-tady-a-ted

„Je minulost kotva, která táhne člověka zpět? Je lepší se jí držet, nebo ji nechat být? Žijeme přece tady a teď.nechat být? “
--

https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/musi-clovek-odlozit-minulost-a-pak-teprve

Musí člověk odložit minulost a pak teprve jít dál? Nedělá každý jedinec občas věci, které tak úplně nedávají smysl?

Neplatí to jen pro hodnocení sebe samého, ale i pro lidí, s nimiž jsem se nejen já v životě setkal, kteří mu pomohli, ale i ublížili. I to je minulost.

"Dříve, než budeš někoho hodnotit a soudit jeho život: obuj si jeho boty a projdi jeho cestu, jeho minulost, pociť jeho slzy, zažij jeho bolest, projdi roky, které prošel on, zakopni na každém kameni, na kterém zakopl on

Za každým vstaň a jdi dál, tak jako šel on. A až potom je možné soudit chování a tvrdit, že dotyčného znáte."

Kdysi jsem někde našla a schovala si.

Minulost není možné vytěsnit, protože je spojená s mládím, životem plným nadějí, očekáváním, sny , které se vždy nesplnily. Vždy to nebylo z vlastní viny, ale pod tlakem tehdejšího politického systému. Nerada vzpomínám, ale patřilo to k mému životu..

Ale zřejmě to tak mělo být, někdy je špatná zkušenost cestou vpřed. Nakonec jsem se dostala tam, kam jsem chtěla, i když to nebyla přímá cesta.

Moje cesta nebyla vždy posetá růžemi, ale neříká se, že přes překážky se člověk dostane ke hvězdám? .

Nelituji toho,. co jsem zažila, i když někdy jsem si přála zažít víc. Proto tvrdím, že bez minulosti není přítomnost. Přece často budoucnost začíná v minulosti.

Znakem stáří je, že žije ve vzpomínkách, mládí třeba v naději … Občas vytáhnu fotografie, trocha nostalgie … Nedávno mně spolužák poslal fotografii z celostátní spartakiády – dávno už tomu, dávno …

Jenže nejlepší roky jsou ty, pokud člověk žije, i když v mládí musel řadu věcí překousnout,. dnes už je raději spolkne.

Upravil/a: annas

Čerpanie poznaní minulosti môže vám byť byť oporou v prítomnosti a stupienkom na schodište do budúcnosti. Naopak, ak ostávate žiť poznaním v minulosti, stáva sa pre vás prítomnosť i budúcnosť prázdnou príťažou.

Minulosť nemá jednu farbu, má rovnaké spektrum ako prítomnosť i budúcnosť. Záleží len na tom, z akého uhlu jej svetlo pozorujete.

Upravil/a: led

Oskar Wilde měl pravdu jen částečně. Některé osobní minulé věci žádný půvab nepředstavují, spíše je vnímáme alespoň jako trapnosti. To máme každý z nás a jsme rádi, že je to za námi. Zátěží by to být nemělo. Do minulosti občas nakouknu z nostalgie a pak je mi to oporou. Někdo dokonce říká, že dobře už bylo. Pravdou je, že kdo nezná minulost, sotva rozumí současnosti a už vůbec by neměl hlásit, co nás v budoucnosti čeká.

Abych to vyjádřil slovy filozofa Edmunda Burkeho: „Ti, kteří neznají historii, jsou odsouzeni ji opakovat.” Dějiny je dobré mít na paměti, poučit se z nich – poučit se z chyb vlastních i cizích. Ale neplést do toho sentiment a neupínat se k minulosti na úkor přítomnosti. Naopak, uchylovat se přímo k dějinám jen, aby nám to nějak pomohlo do budoucnosti nebo na vzetí si příkladu na právě probíhající přítomnost.
Minulost je nutno chápat tak, že je to VŠE co bylo učiněno až do TEĎ – do přítomného okamžiku. Takže zcela vše, co se odehrálo, včetně toho všeho, co bylo vynalezeno, objeveno, napsáno – předáno.
Všechno je svým způsobem minulost, či lépe důsledkem minulých dějů. Budoucnost neexistuje, přítomný okamžik je kratičký mžik a je jen následkem věcí minulých.
Vše co máme teď. co víme, čím jsme obklopeni a taky to, kde jsme, to výsledkem minulosti. Ona uváří přítomnost a bude utvářet budoucnost.

Upravil/a: Midas

To je totální blbost. Já ti mám TOLIK (a velice půvabných!) zážitků z minulosti, že bych je nedopočítal. (bohužel nejen těch půvabných) A žádného z těch půvabných bych se nevzdal, dokonce mnohé bych klasifikoval takto: „Škoda, že je to už jen minulost!“ Určitě by stály za zopakování v REÁLU, nejen ve vzpomínkách. ;) :D :D

Minulost může být čímkoliv – zátěží, zdrojem poučení nebo třeba nostalgie – jak je libo, záleží na vkusu každého soudruha, že? ;) :)

S přibývajícími roky stále častěji. S nostalgií.

V jednom malém městečku ve východních čechách / část Pražáků by řekla u vidláků / mladý moderní průbojný aktivista požadoval zrušení čestného občana města z roku 1941 velkého nacistického funkcionáře. Starosta mu odpověděl, vážíme si názoru a aktivity spoluobčana, ale po posouzení zastupitelů je to historie města a historii měnit nebudeme.
Podle mého názoru já bych neodstranil sochu Stalina ani Hitlera pokud by bylo u sochy uvedeno, kolik mají na svědomí utrpení, zločinů a životů.