Je vůbec možné některé lidi přesvědčit, že život není jen spousta utrpení?

Asi ano, ale da to fusku!

Řada lidí si ve svém „utrpení „ libuje“, pěstuje si ho, Plánuje a dobrovolně v něm žije. Co tě nezabije, může tě posílit (když chceš).
Nikdo se nenarodí primárně, pro to, aby v životě trpěl. Co je pro jednoho utrpení, je pro druhého výzva ke změně v životě (činy, myšlení). Každý člověk je jinak vybaven, odolný. Je dobré na sobě pracovat. Z velké části, jsme každý strůjcem svého života.
Člověk může říci druhému svůj názor, z jiého úhlu pohledu. Přesvědčovat asi příliš význam nemá. Jak bylo zmíněno, dá to fušku.

Definice:
Utrpení (také strast, strádání, deprivace, trápení, muka, bolest nebo agónie)[1] může být zážitkem něčeho nepříjemného a averze spojená s vnímáním újmy nebo hrozby újmy jednotlivce.
Utrpení je základním prvkem tvořícím negativní valenci afektivních jevů, jeho opakem je potěšení nebo štěstí. Utrpení je často klasifikováno jako fyzické nebo duševní a může se projevovat ve všech stupních intenzity, od mírné po nesnesitelné.

Docela by mě zajímalo, jak bys někomu vymlouval jeho vlastní zkušenost třeba se ztrátou nejbližších, nebo dokonce dítěte. Tady žádné “co tě nezabije, to tě posílí “ neplatí. Nebo pokud se dostali do soukolí soudního systému, který selhal.