Je větší ostuda mít trojku z tělocviku, nebo dvojku z chování?

Záleží na tom, jak to kdo hodnotí. Kdo má trojku z tělocviku, mtak je jasné, že je nemehlo a kdo dvojku z chování , tak je grázl.

Subjektivní názor, jo? No tak dobře, no…

Již samotným zrozením jsme (VŠICHNI) byli předurčení na jedničku z tělocviku, to je přece jasné jak facka, příroda tomu tak chce, je to tedy holý fakt a tudy dále nejede vlak (ledy by tělocvikář/ka byl/a úchyl). Trojka z tělocviku IMHO neexistuje a pokud přece ano, tak potom ukazuje jen na těžký problém fyzický, těžkou fyzickou nedostatečnost a zřejmě tedy na fyzickou vadu/újmu. To by mohlo být velmi nebezpečné a IMHO by se tedy trojka z tělocviku měla neprodleně řešit s lékařem.

Ono z nedostatečnosti fyzické se brzy dostaví taktéž nedostatečnost psychická, zde jsou souvislosti. No a pak se může stát i ta dvojka z chování. Ano, pak taková dvojka hrozit může, když tedy přijde (zcela nepochopitelně) trojka z tělocviku. Psychika s fyzičnem vždy ruku v ruce, Rokijáči, to si zapamatujme. 🤷‍♂️🤷‍♂️🤷‍♂️

Nevím, neznám detaily. Popisuješ každé své jednání na ulici, a tady jsi nesdílný. Jak chceš slyšet názory, když nevím. Něco za tím bude. Připomíná mi to scénu z jedné knihy Gabra a Málinka od Amálie Kutinové. Děj se odehrává asi začátkem minulého století ve Valašském Meziříčí. Tehdy to byly sestry, které chodily na místní Gymnázium, a jejich otec tam učil. Jednou přišly pozdě do školy a nechtěly říct proč. Tak jim hrozila trojka z češtiny nebo dvojka z chování. Vysvětlilo se to a nebyly potrestané .