Je velký problém, když zveličuji své prohřešky při rozhovoru s mým lékařem, který se stará o mé duševní zdraví?

Jsem velmi tolerantní člověk. Nerozčiluji se kvůli maličkostem a jsem schopen odpustit i úmyslné středně závažné činy proti mojí osobě.

Když ale něco provedu já, tak i když je to naprostá banalita, tak si to vyčítám i několik hodin. Přičítám si někdy i hříchy druhých lidí. Myslím si, že je to moje chyba. Mám neléčenou depresivní psychózu.

Užívám silné psychiatrické léky, i když jsem nikdy nikomu neublížil (Nebyl jsem obviněn z trestného činu, ani jsem nikdy nedostal pokutu.) a nejsem nebezpečný ani sobě (Nepokusil jsem se o sebevraždu, ani se nesebepoškozuji.).

U mého psychiatra ze sebe dělám toho největšího zloducha. Píšu mu na papír A4 své příznaky a moje skutky. Řeknu mu i ty činy, o kterých si myslím, že jsem jejich strůjce, ale objektivně to není moje chyba (např. podílnictví na vraždě před pár lety).

Domníváte se, že moje chování může mít vliv na dávkování mé psychiatrické medikace?

Předem děkuji za odpovědi a přeji hodně zdraví!