Je vaše rodina poznamenaná „stigmatem“ 2.světové války? Zemřel někdo z vašich příbuzných v koncentračním táboře?

Chudst: opět 100% souhlas :) Asi jako Berušinka teď budu kamenovaná :), ale souhlasím s tebou, že všechno zlý je pro něco dobrý. Říct to v souvislosti se zvěrstvy 2.světové války chce velkou kuráž, ale je to pravda, tak co.
Lidi jsou telata – jestli nějaký bůh existuje, pak asi v době tvoření světa neměl svůj den. Nebo aspoň nás lidi nějak „odflákl“, udělal nás krutě nedokonalý :) A nebo to byl účel? Každopádně fakt je ten, že chybujeme – a co je blbý: máme sklony svoje chyby opakovat :( Někdy i několikrát, než pochopíme, že tudy cesta nevede :( Když sleduju kousky politiků všech zemí světa, upřímně se děsím, co přinese zítřek – natož budoucnost 10, 20, 50 let vzdálená. Radši na to nemyslím a žiju dneškem, musela bych jinak skončit na antidepresivech :)

Nejhorší na všem je, že ty největší hrůzy dějin měly na svědomí vždycky vlády a politici, protože to oni mají ve svých rukách moc psát historii.
A ještě větší prů*er je, že na tomhle se nic nezměnilo :(( V politice jde vždycky jenom o prachy a moc – takže dokud nenastane vláda prostýho lidu, potažmo selskýho rozumu, mám strach, že i ta smutná historie se může opakovat pořád a pořád a pořád dokola… Ať bude řádit válka sebedrsnější, ti potentáti nahoře budou mít svou pr*del v bezpečí vždycky⇒ obávám se, že jim tím pádem chybí dostatečná motivace bojovat za klid a mír ve světě :(

Jo a mimochodem – vykat mi nemusíš, myslím, že nebudeme věkově daleko od sebe ;) A mě stejně může tykat každý, mám to tak ráda i v životě – proč bych tady měla dělat vyjímku a hrát si na ctihodnou dámu, když do té mám tááákhle pěkně daleko :))

Berušinko, to s tou diskuzí na Odpovědích se tu rozebíralo snad stokrát (jenom co já vím). Je to pravda, do diskuze lidi moc nenahlíží :( Možná by nebylo špatný dát návrh adminovi, aby o každým příspěvku v diskuzi dostali všichni „zainteresovaní“ informaci mailem – stejně, jako se to dělá, když tazatel doplní svou otázku.
Taky jsem měla potřebu říct „pár“ svých slov k tématu Němci a my…tak jsem to do té diskuze šoupla, i když bych se divila, že si toho někdo všimne :)
A ktomu tvýmu problému s cizáky u nás – na mě jsi až moc radikální, ale chápu tě :) Mě „přistěhovalci“ nevadí globálně, vždycky je soudím „kus od kusu“. Když se chovají slušně a respektují naše zákony a naše tradice, proč by tu nemohli být? Když to poženu do extrému – kdyby stejný postoj jako ty měli i všichni ti cizinci, naše rodiny mohly psát kompletně jiný „dějiny“. Vem si, kolik našich emigrovalo za 1. a 2. světové války do zahraničí, aby tam hledalo „lepší“ život (a nebo aby si zachránilo holý život)…a nebo jak „jsme“ prchali před režimem…

Mám v zahraničí spoustu kamarádů, blbý pro mě je, že dost z nich pochází z islamistických zemí. To je něco, co někteří mí zdejší kamarádi nedovedou rozdýchat. Když jim chci vysvětlit, že ti mí kamarádi jsou úplně normální mladí kluci/holky, nechtějí mě poslouchat. Mají holt svou pravdu :) Nelíbí se mi, když někdo brojí proti cizincům u nás principiálně – Čechů je v zahraničí taky víc než dost! Netvrdím, že tam mají na růžích ustláno, ale s takovým rasismem a xenofobií se tam určitě nesetkávají, za to dám krk. Chtělo by to trochu víc tolerance, ve směru „my==>cizinci“ i „cizinci==>my“ :)

Ale díky za názor, kamenování se nekoná ;) Vždycky tu na Odpovědích „opalcuju“ skoro všechny, i ty co mají protichůdný názor jako já. Já si můžu myslet, co chci – ty si můžeš myslet, co chceš. To je ta sladká demokracie :) Pokud ses ke svýmu názoru dopracovala sama, na základě zkušenosti nebo vlastních úvah, pokud si za ním stojíš a umíš si ho obhájit, tvýho názoru si cením, ať je jakýkoliv. Diskuze má být diskuze, výměna názorů – a ne tupý přikyvování a následování stáda ;)

Barnajka: To není špatný nápad, no =)) Mě to občas zamrzí – s něčím se píšu, a pak si to nikdo ani nepřečte. Já jsem tady kvůli těm informacím =), kvůli tomu, že si mezi sebou obbčas slušně napíšeme. Mám ráda „naší sestavu“ …
No, autorka tu atázku rychle uzavřela – třeba i v dobré víře, ale trochu mě to naštvalo =)) Jsem radikální – já vím – a taky vím proč. Neříkám, že mám tolika známých, ale mám je tak všude možně =D – vím, jak to chodí támhle a tuhle … takže zásadně nesouhlasím, aby se sem lidé z jiných zemí stěhovali – neřeknu – kdyby jich bylo za pár let minimum … ale tohle je silný kafčo …za války to bylo jiné – všechno za války bylo jiné !!! nemůžeme teď hodnotit ani jednu stranu – v té době jsme nežili – nevíme do hloubky, co se tam odehrávalo … máme už jinou „mentalitu“ … úplně nesnáším ty kecy „Za to můžou Němci, Němci dělali todle a todle – museli jsme jim to oplatit (odsun)“ apod …
taky palcuju všechny pod mojí odpovědí =))

Já mám sen: buď tu fakt nastolíme takový ten united world, jak to hlásali hippies (jeden svět, jeden jazyk, jedna velká rodina, žádný války, žádná nenávist, žádný náboženství…prostě bezmezná láska napříč planetou :)

A nebo si budeme dál žít rozstrkaní do stovek zemí a budeme každý žvatlat jinou řečí a mít jiný zvyklosti a jinou kulturu…ale pak to chce 100% respekt jednoho ke druhýmu. A když teda máme mít každý svou kulturu a svoje zvyky, ať si je necháme tam, kde jsme⇒ Čechům Čechy a jejich „divnou“ češtinu, Francouzům Francii (a jejich šneky ;) , muslimským národům jejich země (a taky jejich mešity a blbý nákazy chodit zahalená).

Je mi úplně jedno, která varianta by vyhrála – kdyby měla znamenat pokoj mezi lidma, jsou mi sympatický obě stejně.
Akorát mám blbý pocit, že obě dvě jsou taky stejně utopistický :) :(

PS: S tím upozorňováním na příspěvky v diskuzi by chtělo vážně něco dělat, která z nás to navrhne? ;)

Barnajko, protože sleduji úroveň tvých příspěvků, věřím, že se neptáš jen z laciného populismu, ale z upřímného zájmu.
V tom případě, chceš-li si rozšířit obzory, přečti si poslední bestseller v této oblasti,
dvojsvazek Moje šílené století od Ivana Klímy. Vyšlo loni, dostal za ni cenu Magnezia Litera a vydání se stalo senzací dokonce i v Německu, protože jako literatura faktu vycházela z osobně zažitých otřesných reálií. Podobně jako Arnošt Lustig, obé vřele doporučuji, určitě vám to nečekaně otevře oči.
A malá poznámka k tetě, tehdy bylo cca 1 mil. členů KSČ, většina opravdu formálně a do značné míry z nutnosti, byla tím podmíněna kariéra, doporučení na VŠ pro děti atd. Jen malá část byla z přesvědčení, ale větší část z prospěchu. Je to podobné, jako jak mohlo tolik mil. němců podlehnout hitlerovské totalitě.

Dr. Axl: S příspěvkem přímo pod otázkou souhlasím, bezvýhradně. A děkuju za milý dodatek tady v diskuzi :)
Vím, že tahle otázka je dost choulostivá -a právě proto jsem dlouho sbírala odvahu ji vůbec položit. Kdyby nebylo té dnešní otázky od Salio, asi bych byla sralbotka dál. Taky myslím, že je škoda uzavírat otázky tohoto typu po 20 minutách. Podle mě by se nemusely vědomě uzavírat vůbec, admin by je po nějaké době uzavřel sám.

Co se těch mladých týče – jo jo, je to pravda. Já jsem toho živoucím důkazem :( Mám v historii dost mezery, ale budiž mi aspoň trochu omluvou, že to není nedostatkem zájmu o dějiny, ale mým íkvé tykve. Spousta věcí mi nesepíná dohromady, nechápu souvislosti. A jak se do toho začne montovat politika (s tou jsou dějiny, bohužel, provázaný až až), začínám se v tom ztrácet úplně. Chtěla bych mít skvělou babičku-pamětnici nebo dědečka-pamětníka, za kterýma bych mohla kdykoliv přijít a ptát se jich – a oni by mi všechno trpělivě vysvětlovali, dokud bych nepochopila.
Jenže nikoho takovýho nemám – tak čtu na netu, čtu knížky…jenže těch zdrojů je tolik, že vybrat si ten kvalitní (a mě srozumitelný) je pěkná makačka :)

I vám/tobě děkuju za příspěvek – a maminky je mi líto. Možná se neumím do její situace vžít, ale za sebe říkám, že i kdybych přežila peklo nejhoroucnější, po finančním odškodnění bych neprahla :( Život mě naučil mít k penězům totálně laxní přístup, beru je jen jako věc, která je v dnešním světě nutná k holýmu přežití. I kdyby mi dali všechny prachy světa, moje útrapy by to přece nesmazalo. Ale chápu, že ty oběti to vnímají jako zadostiučinění – a pokud odškodnění potřebovali, aby se mohli s minulostí vyrovnat,..měli ho dostat včas = hned. Mrzí mě, že maminka to štěstí neměla :(

PS: Doporučenou literaturu určitě zkusím někde „splašit“ a přelouskat, moc děkuju za tip!!!!

Ad barnajka, na netu si tykáme, to je v pohodě.
Jen malé vysvětlení, mamka samozřejmě na peníze nečekala, dožila se i 89., takže ji potěšilo přehodnocení deformovaných dějin v osnovách totalitních škol.
Ale tady šlo opravdu spíše o morální satisfakci. Odškodnění se vyplácelo z německého fondu po listopadu, ale vinou našich politiků se to několik let táhlo, než to legislativně definovali, a to považuji za nedůstojné pro ty postižené, kterým bylo v té době okolo 70, takže během let toho handrkování částečně už vymírali.
P.S. Ke vztahu k němcům bych mohl napsat obsáhlou úvahu, někdy to třeba vzkřísíme.
(A prarodiče nemáš, nebo je nějaká překážka v komunikaci?)

Za tykání díky :)

Tu morální satisfakci chápu – nevím, jestli jsi četl můj příspěvek v diskuzi u té otázky od Salio. Rozepsala jsem se tam o arménské genocidě, to téma mě zajímá, protože mám kamarády na obou zúčastněných stranách. Chápu, co pro oběti znamená morální zadostiučinění – někdy je to jediná možnost, NE jak ZAPOMENOUT, ale jak se VUBEC POKUSIT zapomenout. Ty lidi prostě nějaký oficiální odškodnění potřebují, jinak nemůžou jít dál. 2.světová válka má tu „výhodu“, že se o ní mluví – a i po tak dlouhé době je pořád „živá“, asi nikdy se na ni nezapomene. O arménské genocidě spousta lidí neví vůbec – a nebo má jenom takový mlhavý povědomí, což báječně hraje do karet Turkům. V momentě, kdy se na ty události z roku 1915 „zapomene“ úplně, Arméni ztratí svou šanci na nový začátek. To uznání genocidy pro ně fakt strašně moc znamená – i v dnešní době, pro dnešní generaci. Ten můj kamarád je čerstvý třicátník. Armén je po rodičích, nikdy v Arménii nebyl – podíval se tam až jako dospělý, relativně nedávno. Viděla jsem jednu fotku z jeho cesty – stojí v krajině, soustředěně zahleděný do dálky..jakoby cítil ducha předků a snažil se na svou zem „napojit“. Arméni jsou silně věřící, je to jeden z „nejkřesťanštěj­ších“ národů vůbec. Jsou hrdí na svou zem a hodně tam funguje taková ta národní soudržnost – jsou jako jedna velká rodina, bolest jednoho je bolestí všech. Strašně bych jim přála, aby se i oni dočkali svojí satisfakce. Blbý je jedno: peníze nechtějí. Nikdo z nich. Jedni chtějí od Turků oficiální uznání a „omluvu“ – a pochybuju, že to kdy dostanou :(
A druzí chtějí krevní mstu – a já DOUFÁM, že to nikdy nedostanou, protože to by byla cesta do pekla pro všechny :(

A k těm mým prarodičům: napsala bych ti to ve zprávě, ale prý si nedovoluješ být kontakován ;)
Takže: z mých prarodičů žije už jenom moje babička z taťkovy strany, ale tam už mezitím vznikla i ta překážka v komunikaci, takže bohužel :( Ono babička by mi stejně nic neřekla – nemyslím, že by si nic nepamatovala..ani že by za války prožila takový muka, že dnes o tom prostě nechce mluvit… Spíš to vidím tak, že ji nějaká nostalgie obtěžuje, babička je dost materiálně a prakticky založená. Už dřív tu z naší strany byly snahy bavit se s ní o jejím dětství, mládí..chtěli jsme se časem ptát třeba i na tu válku… vždycky mávla rukou, že o tom nic neví, že už si to nepamatuje. Babička je prostě taková – studený čumák, co má rád hlavně sám sebe. To je taky důvod, proč komunikace vázne a vztahy skřípou :( Děda umřel, když mi byly zhruba 4 roky. Asi věděl, co dělá (omlouvám se za cynismus :(
A z mamčiny strany je to podobný – dědu si prakticky nepamatuju, když umřel, byl mi asi rok. Babičku jsem milovala – a ona se prý zase viděla ve mě. Myslím, že dneska by z nás byly kamarádky na život a na smrt – jenže umřela v mých 6 letech. Šlo to s ní z kopce po dědově smrti – nebavil ji už život a ani my vnoučata jsme pro ni nebyly dostatečným hnacím motorem :( Myslím, že kdyby ona žila, ochotně by mi vyprávěla o všem, co by si pamatovala :(
Jeden děda infarkt, druhý děda totální selhání ledvin (doktor mu zamítl dialýzu a ani nové ledviny se nedočkal), babička měla snad nějaký žaludeční nádor, nebo něco takovýho. Každý, kdo si něco pamatovat mohl, je „pryč“ – a ti, co mluvit můžou, mlčí. Má to někdo pech, co? :/

Pošlu ti mail na tvůj kontakt, podobně jako -iv- mohu v odůvodněných případech zaslat.
Jinak si ponechávám ochranu soukromí a právo volby s kým stojí za to komunikovat.
Bohužel tu bylo pár útočných a urážejících výpadů, takže mnozí zde jsou již opatrnější, pokud úplně neodešli.