Je v současné době mnoho či málo věcí, které u vás vyvolává pocit hrdosti, že jste občanem ČR?

Úspěchy některých sportovců, vědců, lékařů a pod., doma i v cizině.

V minulosti ano, ale v současnosti už žádné.

Úctu k obvyklé/všední povaze Čecha jsem nadobro ztratil při dlouhodobém pobytu v zahraničí. Zejména pak v Asii, Americe a Austrálii. Ostatně, čeho se na těchto světadílech v historii dopustil Evropan (i když nemuselo jít přímo o Čecha), netřeba připomínat. Heslo „za dobrotu na žebrotu“ neplatí nikde více, než právě v Česku. Nikde se více „charita“ nevysmívá přímo do tváří svých oveček. Rozmazlenost pramenící z životních podmínek? Těžko říct. Každopádně tvrdím, že hamižnost tohoto národa by měla být tvrdě regulována! Bohužel to však není možné a hrdost posledních slušných přeživších půjde brzy do hajzlu. Prosím, otevřete oči.

Vědci, občas některý sportovec, ale co se týče průmyslu, výroby a podobně tam je úspěchů jak šafránu. Neni se také c divit, když nám v podstatě nic nepatří.

Situace u nás není zdaleka tak frustrující jak tvrdí třeba kolega zjentek, ale musím se zde se vší vážností zmínit o Pirátské straně, která systematicky a programově štve mladé lidí proti starší generaci a důchodcům. Neúcta těchto lidí vůči pamětníkům, národní historii a vlastenectví je varující.

Ano dle průzkumu polovina národa respektuje nebezpečí Covida, zbytek pohrdá zdravotníky a nemocnými a svoje ego má pouze v požitcích. Tudíž napůl hrdý na půl nehrdý.