Je třeba vážit si toho, co je? Není už pozdě vážit si toho, co bylo? Stejně jak ztrácet čas při hledání ztraceného času?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Musíme se smířit s tím, že náš život probíhá v prostoru a času. Co bylo a stalo se už neovlivníme, na to co se teprve stane, můžeme ovlivnit jen částečně. Dobré je, když se člověk dokáže poučit z událostí minulých, což se bohužel moc nestává a pořád opakujeme stejné chyby. Takže ne, hledání ztraceného času není jen pouhou ztrátou času.

Ano, je třeba si vážit toho, co je.

Ale i toho, co už bylo, protože bez toho by nebylo to, co je.

Ztrácení času hledáním ztraceného času může být ten nejlépe
vynaložený a prožitý (tedy vůbec ne ztracený) čas.
___

Daniela Fišerová se mýlí: Hodinky mládí se opožďují,
někdy i zastavují. Předbíhají se hodinky stáří.
___

Pan Šedivý mi připomněl p. Sobotku. )–:

☼

Sluníčko mi do odpovědi skočilo nedopatřením (nevím,
jak je napsat), ale líbí se mi, tak je tu nechávám.

Ano. Po tom co bylo zůstali už jen vzpomínky. Stejně tak je zbytečné litovat bývalých rozhodnutí. Nic už na tom nezměníme a můžeme se jen poučit.

1. Nastává. Dokonce několikrát za den se musíme rozhodovat, i když mnozí si to ani neuvědomujeme. Každý den stojíme před řadou rozhodnutí, byť třeba zcela malých, kdy se musíme rozhodnout ano, nebo ne.
2. Myslím, že ne nutně u každého. Záleží na tom, jak umíme s hodinami života zacházet. možná se nám to jen zdá, když to zpětně hodnotíme.
3. Nemám obavy, beru věci tak jak přicházejí, Vždy je lepší vědět že myslíme, než myslet, že víme.

Z dob minulých čerpejme dobré a varujme se špatného. Nikdy není pozdě obratit se k poučení z minulosti.
1 – „rozhodnout mezi tým, co je snadné a co je správné?“ míní snad Daniela Fišerová, že někdy snadné nemusí být současně správné?
2 – Hodinky mládí jdou stejně jako hodinky stáří, jen my jsme v mládí více netrpěliví
3 – Pro fantasty je budoucnost známa, je taková jak si ji představují. My se o budoucnosti jen domníváme, jaká by mohla být, jaká by neměla být, ale jaká bude, se dozvíme, až se nám budoucnost změní v současnost a pošleme ji do minulosti.

Nezabývám se pitomostmi.

Bez bližší specifikace toho, o čem se KONKRÉTNĚ bavíme, lze jen těžko odpovědět. Něčeho si vážit lze, nečeho jiného prozměnu ne a u mnohého „vážení si“ postrádá samo o sobě smysl, tudíž z toho usuzovat či vyvozovat zda-li je to „správné“ (a CO je vlastně správné?), či není-li na to pozdě je vyslovená „cochcárna“. Chápu, že pan Havránek je placen od kvantity (od počtu slov), ale jde o5 o „moudro za každou cenu“.

Stejně tak – jaký je rozdíl mezi „hledáním ztraceného času“ např. v porovnání s „hledáním času neztraceného“? DÁ SE VŮBEC neztrácet čas, ať už pátráme po jakémkoliv čase? ;)

ad 1 – Ne nutně, obykle ano. Jen bych nahradil slovo „snadné“ slovem „výhodné“. Závidím 100% pragmatikům, kteří považují „za správné“ dělat to, co se osvědčuje. Já to sice bez váhání udělám také, jen kdybych u toho občas neměl takový „blbý“ pocit.

ad 2 – „Hodinky mládí“ se nepředbíhají, zato doba jedné hodiny na nich trvá přinejmenším 2×, 3× déle, než na mých současných. ;) :D :D

ad 3 – Kdybych měl mít obavy z kdejaké bejkárny, musel bych mít permanentně navlečené Pampersky! Ona totiž budoucnost si mne najde sama tak jako tak – ať se před ní schovám jakkoliv dobře! Jako MNOHEM LEPŠÍ se mi jeví postoj slavného Asterixova náčelníka Majestatixe, který se bál jedině toho, že mu nebe spadne na hlavu! (Přičemž promptně dodával, že to hned tak nebude!) :)