Je tohle pokročilým stářím, anebo jde spíše o „genius seculi“ neboli jakéhosi ducha současné doby?

Vnímání času je samo o sobě subjektivní (a to do toho nebudu tahat fyziku > časové kontrakce/dila­tace).
Vysvětlení je jednoduché. Mozek si vytváří „situační obraz“ (vzdáleně to přípomíná snímek na filmu). Sled a vyhodnocování těhle „situačních obrazů“ ve výsledku vnímáš jako „co se kolem děje“, potažmo „běh času“. Jenže…

V mládí si takových „situačních obrazů“ mozek vytvoří za jednotku času značně VÍCE (číslo/kolik za sekundu už nepamatuji). No a jak stárneš, tak mozek si jich vytvoří o dost MÉNĚ. Důsledkem je, že v mládí měl den bambilion hodin (pamatuješ, jak se vlekly minuty ve školní hodině?) a dnes Slunce po obloze „udělá BZIK“ a ty se divíš, kam se kua ten CELÝ DEN poděl, chňápeš? Záhada se nekoná. 🙂

Dobrý dotaz! Kdybys nebyl zjenťour, dostal bys pochvalu před nastoupeným žigulíkem! 🙂 😛

Čas odměřuje stále stejně, jen ty už zase blbneš. „Rychlost času“ je pouze básnická licence.

Duch doby asi ne. Existuje více druhů časů. Je osobní čas, planetární apod. Navíc je natahovací, dá se natáhnout, zkrátit, zastavit.
Hodně záleží na vnitřním nastavení. Čím víc spěcháš, tím rychleji utíká. Zpomal a zpomalí se i běh času.
Další věc je, když ve snu děláš něco na konkrétním místě v čase a najednou skok a jsi jinde a v jiném čase.
Nakonec když se naučíš vystoupit mimo čas a prostor, tak budeš moci být zároveň na několik místech najednou. V kvantové fyzice se tomu říká superpozice

„Genius seculi“ nic neznamená, leda genius saeculi. 🤦‍♀️

Čas spěchá jak splašená mrcha, kdo stál chvíli opodál, ten tam stojí dál a je vyřazen ze sestavy. Brání ti někdo žít vyřazen ze sestavy, uspořádat si svý žití tak, abys žil cyklickým, nikoli lineárním, časem? Nota bene, když beztak nic neděláš? 🙄

Zjevně ne, takže se chceš jenom stěžovat – zase!, kyselino! 🤢🥱