Je správné, když dívka (13) let nedostává od rodičů žádně kapesné?

Hele, je mi přes sedmnáct a taky nic nedostávám ani jsem nedostával. Na všechno si vydělávám brigádami už od 12ti let.
Uznávám, že dost dlouho mě to hodně štvalo ale na druhou stranu mě to naučilo zacházet s penězi a dobře si rozmyslet za co utrácet a za co ne. Dneska dokážu s pětistovkou vydržet půl roku, zatímco kamarád co vždycky dostával peníze od rodičů a od příbuzných asi tak dva dny.
Doplňuji:
Pokud na brigádě nevydrží, tak to znamená, že tu věc nepotřebuje tak jak si myslela ;)
Kapesné je, podle mě, vhodné dávat jen ve chvíli, kdy vidíte, že se dítě opravdu snaží nějakou brigádu sehnat a nedaří se a mělo by být rozhodně alespoň 3× nižší, než kolik by si na brigádě mohlo vydělat.

Toto je prosím finanční výchova v rámci rodiny, která by měla být samozřejmostí.

Upravil/a: Questman

Také já jsem nedostávala žádné kapesné a v 16 jsem začala chodit na brigádu,kde jsem si v té době vydělala víc než mamka.Jestli je to správné či ne,se zřejmě rozhodli rodiče oné dívky,jedním z důvodů proč nedostává kapesné může být to,že třeba rodiče na pro ně zbytečné výdaje nemají a navíc si mohou myslet,že dívce vše potřebné obstarají oni.
Doplňuji:
Takže ona dívka bez kapesného je v podstatě navedena spolužačkami,které ji popichují,že nemá vlastní kačky.No,chápu,že je to nepříjemné,nicméně se bez toho dá žít,i já jsem to vydržela a i jiní to měli stejně,že nedostávali žádné peníze.Prostě bez nějaké brigády to zatím jinak nepůjde,ale musí musí vydržet,já a mí sourozenci jsme třeba chodili k jedné staré paní pomáhat,sbírat spadané ovoce,a vždy nás nějak odměnila.

Upravil/a: iceT

Kapesné je čistě záležitost dané rodiny. Ona sama peníze nevydělává a je jen na jejích rodičích, jestli jí nějaké budou dávat nebo ne a kolik. POkud navíc ona sama nepociťuje, že by je potřebovala, pak nevím, proč to za ní řešíš.

Nějaký malý obnos úměrný věku a finančním poměrům rodiny by děti dostávat měly.
Je to výchovnější než je nechávat bez peněz.
Doplňuji:
Také jsem nic nedostával. Nicméně byla jiná doba , přesto si myslím že to mělo na mně víc negativních dopadů než pozitivních. Ty peníze jsem se potom snažil získávat kde se dalo i pokoutně .

Upravil/a: mosoj

Je mi také třináct a nedostávám žádné kapasné. To je na rodičích a na ní. Třeba jí radši peníze, které by ji dávali na s prominutím blbost posílají na spoříci konto tak proč ne..
Když dostává třeba peníze na narozeniny, Vánoce a k svátku tak jí to zřejmě stačí.. já to mám podobně

Já taky nikdy nic nedostávala ale ještě k tomu jsem ani nesměla na brigády bývala jsem závislá jen na rodičích
ale pokud si ona myslí že nic nepotřebuje tak je to její věc až jí to začne vadit tak to bude řešit sama ne?

Je to na rodičích jestli jí budou nebo nebudou dávat své dceři kapesné. Mně je taky 13 a taky žádné kapesné nedostávám a nevadí my to. Ale možná je to lepší když jim to kapesné dávají alespoň by jí mohli podpořit nebo naopak při nějakém průšvihu zase poučit a nedávat jí ho.
Doplňuji:
A že je jediná ve třídě tak to nevadí třeba zase dostane něco hodnotnějšího než 200Kč za měsíc.

Upravil/a: Nela Pávková

Já osobně si myslím, že kapesné by mělo jít ruku v ruce s nějakou výchovnou metodou. Tudíž, aby dítě nebralo automaticky. Rodiče by se pak mohli cítit jako stroje na peníze. Pokud nemají nazbyt nebo z jakéhokoliv důvodu kapesné nedávají má určitě skutečný důvod proč to tak praktikují. Zase na druhou stranu chápu, že se jedná o dost mladou dívku a mělo by se k tomu přihlížet. Jenže nakonec všechno je v rukou rodičů dotyčné dívčiny.

Ja jsem do 12ti ani nevedela,„ze penize existuji“, podpor tvoji kamaradku-ona ma svoji pravdu,mimoto mas moznost ji obcas neco maleho i koupit,ale kdyz to jeste nepotrebuje?

Když jsem byla malá já, tak nám mamka občas dala 3 koruny na svačinu. Kapesné jsem neměla do konce základky (a nepotřebovala jsem ho). Nějakou korunu jsme dostávali k narozeninám od babičky. Tyhle peníze jsme si šetřili na dárky na Vánoce. Kapesné jsem nedostávala ani na gymplu. Dostala jsem 150 korun měsíčně a za ty jsem si koupila měsiční jízdenku a zaplatila obědy. Zůstalo mi pár korun a ty jsem si šetřila. Problém to nebyl, protože koktejl v mléčňáku stál korunu, zákusky stály korunu až dvě a na nic jiného jsme tehdy nechodili. Když jsem šla v létě po osmičce na brigádu, tak jsem potom nevěděla, co s penězi. Nakonec jsem si pořídila látku na první kalhotový kostým.
Měla jsem prima babičku, která s námi hrávala žolíky o peníze. Dodnes ji podezřívám, že prohrávala schválně. Většinou mi to stačilo jednou týdně na kino (stávalo 5,– korun)
Moje děti kapesné dostávaly. Nijak velké, ale odpovídalo to tomu, že také nic kromě nějakých pochoutek si nepotřebovaly pořizovat.
Já bych se za malé kapesné přimlouvala. Mezi dětmi, které něco mají, si ty bez prostředků připadají méněcenné. Navíc je třeba si uvědomit, jak právě děti ve školním věku dokážou být kruté.
Kamarádka by se měla zeptat dcery, jak se ve škole a mezi spolužáky cítí a měla by jí dobře naslouchat, možná potom zapochybuje o svém rozhodnutí.