Je přehnané sebevědomí na škodu?

bať výnimočný znamená ostať bez priateľov, partnera, pochopenia okolia.

nebuďte príliš sebavedomý (a nenechajte to prerásť až do arogancie) – raz určite v niečom nebude naj a budete ďalší prípad pre psychiatrov.

proste – máte šťastie, usmejte sa, a je to.

:-Q

Hele, sebevědomí je fajn, ale jen do určité míry.
Je fajn, když si věříš, ale když uděláš chybu nebo je zřejmé že se Ti něco nepovedlo, měl by sis to umět připustit.
A dávat všem najevo že jsi lepší? Tímhle si zaděláváš akorát na to, že si o tobě lidi budou myslet, že jsi arogantní blbeček. Můžeš být lepší, ale dávat to všem najevo není správná cesta..

Já být Tebou tak si na dvě poslední otázky odpovím kladně.

Přehnané sebevědomí na škodu je. Nejlépe je ho mít přiměřené.
Míra sebevědomí je u různých lidí různá:

– přiměřené sebevědomí – jedinec má přiměřenou sebedůvěru, reálně posuzuje své možnosti, volí si cíle přiměřené svým schopnostem, snáší kritiku i srovnání s ostatními
 – nízké sebevědomí – jedinec je závislý na hodnocení od druhých osob, citlivě reaguje na neúspěch, neumí přijímat kritiku, je nejistý, nevěří si, volí nízké a snadné cíle
 – vysoké sebevědomí – jedinec má zvýšenou sebedůvěru, přeceňuje svoje schopnosti, volí vysoké a nepřiměřené cíle.

Doplňuji:
http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Se­bev%C4%9Bdom%C3%AD_%28so­ci%C3%A1ln%C3%AD_psycho­logie%29

Upravil/a: marci1

Mám si občas připustit že nejsem v dané věci, sportu nejlepší a že se každé holce třeba nelíbím? Ano to bys určitě měl.
Mít zdravé sebevědomí neznamená se nad všechny povyšovat. ☹ Já popravdě povyšování u každýho úplně nesnáším…

Přehnané sebevědomí je na škodu.
Dávat svému okolí najevo, že je „o třídu horší“,
je netaktní a svědčí o nedostatku úsudku.

Tak hlavně abys s tím nešel k paní psycholožce, co nosí černé brýle, ta by se do tebe během pár minut zbláznila… a co kdyby ještě spáchala sebevraždu?:DDD
Doplňuji:
Proč myslíš, že nosí černé brýle, no protože má nízké sebevědomí, což bylo důvodem k tomu rozhodnutí studovat psychologii(mi­mochodem stejně tak u fašistických generálů) :DDD

Upravil/a: Agneta

krom toho, že během života poznáš spoustu žen, který ti budou zahejbat s bohatejma tajtrlikama, se na ulici nijak neodlišuješ

Má odpověď na tvou otázku zní: Jak kdy, jak v čem.

Existuje hranice mezi zdravě vysokým sebevědomím a namyšleností.

Např.:

1. Je skvělé se umět prosadit.

• Je hrozné povyšovat se nad druhé.

2. Je skvělé znát svoje přednosti, ale taktéž přiznávat i své nedostatky.

• Je hrozné vidět jen své kvality, avšak své chyby neuznávat. (aneb člověk by měl umět sám sebe pěkně pochválit i pořádně si vynadat :) )

3. Je skvělé mít sám sebe rád.

• Je hrozné svou sebelásku stavět nad lásku k ostatním.

Pokud tvé sebevědomí nepřeroste v pýchu, která by jiným lidem ubližovala či jim byla nepříjemná, pak bude vše v pořádku.

Přesto… zkus méně chválit sebe (ve sportu jsi možná dobrý, za to v českém pravopise je to děs, běs, bída a hrůza) a více oceňovat jiné (váš tým vyhraje zápas, i když nastřílíš nejvíc gólů/košů – pochval ostatní týmové spoluhráče za jejich výkon, bez nich bys sám ten zápas asi těžko vyhrál)
Zkus svůj pohled směrovat více na svět kolem sebe než do zrcadla – nejen, že altruistický přístup je v důsledku mnohem přínosnější duši, než přístup egoistický… ale zároveň je i dobré si tento přístup osvojit pro případ, že už bys nebyl tak hezký a ani tak atletický, jako jsi teď. Vše je pomíjivé – a osud velice rád „láme nohy právě těm, co si o sobě myslí, že doběhnou nejdál“.