Je pravda, že ten, kdo někoho pomlouvá, nezajímá pravda?

>>Nehledě na zákonitosti fyziky, zvuk pomluvy se šíří výrazně rychleji než světlo pravdy.
>>Ak sa už silou-mocou chcete cez niečo prebíjať, tak radšej cez betónový múr ako cez klebetu.
>>Hoci viete, že tri štvrtiny z toho, čo sa povraví, je blufovanie, predsa trom štvrtinám z toho uveríte.

Mám s tím také dost zkušeností. Svatý farář Arský byl nařčen, že má dítě s nějakou ženou, ale vůbec se to nesnažil vyvracet. Některé řády to snad mají i v pravidlech, že se v křivdách neospravedlňují. Kvůli pěstování pokory, protože mají dost jiných hříchů, z kterých je nikdo veřejně neviní. Podle mě takováto mlčenlivost může být někdy matoucí, snad je nejlepší se k tomu vyjádřit jednou a dál to nechat osudu.
A k otázce: Ten kdo pomlouvá je často nebo většinou přesvědčen o nějaké špatnosti pomlouvaného. Kolikrát na tom něco může být, ale je všeobecná lidská vlastnost, že svůj názor si vytvářejí nezodpovědně a pak jej považují za jedinou pravdu. Krom toho je všudypřítomná jakási úzkoprsost. Člověk si myslí, že všemu rozumí a netuší o světech ve kterých žijí druzí: >>Najčastejšie sa stáva, že človek prisudzuje druhým len také city, akých je sám schopný. André Gide
Člověk má v srdci místa o nichž mnohdy nemá ani potuchy. Teprve až se zaplní bolestí, doví se o jejich existenci.(neznámý autor)
V Rusku se říká, že když chceš někoho soudit, měl bys nějaký čas chodit v jeho botách.

Upravil/a: EKSOT123

pokud někdo o jiném šíří pomluvu obvykle je motivován jednoduchým předpokladem „když jiného srazím na dno, třeba vylhanou pomluvou, sám se tak ve společenském žebříčku ocitnu nad ním“ … a to je jediný důvod proč lidé pomlouvají, protože mnozí ve společenském žebříčku ani jinak než shazováním druhých vlastně postupovat neumí.

Upravil/a: anonym