Je pravda, že lidské vědomí je pak nastálo v takovém stavu, v jakém bylo v okamžiku smrti?

Těžko říct, musíš se zeptat někoho mrtvého, jak to je.

Ať už existuje duše nebo ne (já jsem zastáncem toho, že jo), tak vědomí umírá s tělem. Je tam zřejmě jistá spojitost mezi fyzickým tělem a duší a tou bude asi mysl. Ale pochybuji, že VĚDOMÍ bude navždy stejné jako v okamžiku smrti. Navíc vědomí, tak úplně nemá (největší) vliv na pocity a už vůbec ne na duši. (A pocity atd. jsou spíš jen znakem našeho fyzického těla, než nehmotné duše). Mnohem větší než vědomí je nevědomí a podvědomí – to je celá naše osobnost i vše, co si (vědomě) nepamatujeme. Celý náš charakter, naše zvyky, mravy,… i naše vyvolané pocity a emoce můžeme vědomě ovlivňovat jen do určité míry, největší vliv má podvědomí. Z něj to pramení.
Mysl může být největší spojka mezi tělem a duší, ale mysl není jen vědomí. Vědomí přímo značí, že je to, čeho jsme si vědomi. Takže, když spíme ŽÁDNÉ vědomí nemáme – to naplno pracuje podvědomí, nevědomí (a já bych řekl i duše). Mozek je bdělý, máme sny, vše funguje, ale vědomí spí… spánek nebo smrt… tzn. zemřeme, zcela příjdeme o vědomí. Takže vědomí určitě nebude po věčnost stejné. Vědomí nemá ani s duší moc společného (to spíš podvědomí).

Ale chápu, jak to myslíš. Říká se, že po smrti se duše může k něčemu vázat a to souvisí i se způsobem smrti, jakož i tím k čemu jsme byli v životě přilnutí a je to, jak se tak říká nevyřešené… něco velmi silného :D Duše se tak prý může vázat k některým lidem nebo místům. Duše se nejčastěji popisuje jako energie (nic nevzniká, nic nezaniká, vše se jen mění. Máme hmotu nebo energii). A za našeho fyzického života má být vázána k tělu, ale co se s ní přesně děje po smrti, nikdo neví. I mysl, mylšení, představy jsou druh energie. AC znamená cestování nejen po našem světě (v nehmotné formě), ale taky napříč času (a dokonce různých jiných sfér/světů). Někdy je to dokonce považováno za jediný způsob, jak cestovat časem, protože čas de facto neexistuje – máme jen přítomný okamžik a žádná lineárnost neexistuje (žádná minulost, žádná budoucnost, pouze TEĎ). A proto se tvrdí (z fyzikálního i jiného hlediska), že exsituje nespočet mnoho dimenzí/světů/sfér (vesmírů, kde mj. každý uplynulý okamžik vytváří jiný svět). A takové cestování absolutně nijak nic neovliní – žádnou přítomnost nebo budoucnost, protože se to vlastně nestalo, neexistuje lineární čas. Proto i duše a astrální cesotvání znamená cestování mezi světy, sférami. Duše je tedy po smrti v jiných sférách, představuje energii, součást nějakého celku, na který jsme ještě nepřišli. Ale po smrti už není vázána k tělu (ani přítomnému okamžiku), už není hmotná a rozhodně není vázána k (lidskému-fyzickému) vědomí.

Připusťme, že astrální cestování může existovat – duše (někdy taky říkají jen astrální tělo) ještě za života může opustit tělo a volně cestovat (kamkoli), ale stále je k tomu tělu vázána. Lze to dělat i silou vůle, ale vezmi si základní pricnip – relaxace, meditace, úplné oprostění od myšlenek (a pocitů!), od hmotného světa a podvědomé usilování a opuštění těla podvědomí má vlastně značit duši nebo její část, psychologie – nauka o duši). I pomocí různých technik, ale to je teď fuk. Tzn., že aby duše mohla (za života) opustit tělo, nesmí vnímat/mít žádné pocity, emoce atd. Musí se oprostit od vědomí – ale neusnout (btw i sny prý mohou značit jiné světy a cestování, tzn. že to nemají být jen představy, ale jiné skutečnosti. Pak tu máme ještě lucidní snění, jakože uvědomovat si, že spím, že jsem ve snu a ovládat je.. ale to už by bylo na jiné povídání :D). Takže pokud člověk umře ve stavu negativních poctiů, emocí, tak si nemyslím, že duše to bude vnímat navždy. Duše má (podle mě) pramálo společného s pocity a emocemi – to je spíš věc těla a mysli… ale jak jsem už psal, řekl bych, že mezi tělem a duší je spojka a tou je mysl).
Ale ptáš se na vědomí – a to umírá spolu s tělem. Duše má zřejmě zcela jiné vědomí, vnímání a pokud se i po smrti váže na tělo, tak to, co má duše jako vědomí, tvoří z části hlavně spíš to, co za našeho života tvořilo podvědomí.
No, pokud člověk umírá při vědomí, tak si myslím, že většina umírá s pocitem strachu (z neznáma, ze smrti, odloučení od ostatních,…).. A teď si vem kolik lidí umírá, když NEJSOU při VĚDOMÍ – spí, jsou v bezvědomí, v kómatu a podobně…
A nezahrnul jsi možnost reinkarnace v nové fyzické schránce. ;) Což by měl být nějaký proces – očištění (morálního nebo jiného) nebo vlastní volby atd.
Pokud ale duše existuje, tak zřejmě není dobrá ani zlá (nejspíš). I když, pokud je duše nějakou formou energie, tak víš co… negativní a pozitivní energie, alespoň podle lidských měřítek.

Upravil/a: Speed77