Je pravda, že když člověk umře, tak už se nikdy ani jeho duše nevrátí?

Duše je duše, ta je asi stále stejná jako když bylo tělo při životě a byla s ním spojena, jen už po jeho smrti není k němu vázaná ani k fyzické existenci (pokud něžije další život – byť věřím, že jiné životy jsou jiné „dílky“ duše a každá může existovat částečně separátně nehledě na to, že se prakticky jedná o jednu duši). Taky může být ještě vázána k pozůstalým atd,. ale to už je něco jiného. Duše není mrtvá, je stále stejná, mrtvé může být pouze tělo.
Část lidí v existenci duše nevěří, drtivá většina ji nebere v potaz (i když na ni věří) a neuvědomuje si její součást (těla, života, exitence, spánku, snů,…). Věřím, že stejně jako ve fyzické (a mentální) rovině lidé a jiné živ. druhy prožívají vývoj, tak stejně duše prožívá nějaký určitý vývoj, sbírá zkušenosti atd,. a proto prožívá několik životů napříč časem a jedna duše se dělí vždy na jeden život, který prožívá/prožilo ve fyzickém světě (tzn. že existuje jen jedna duše toho člověka, ale zároveň je dělena podle životů které prožila – jejich zkušeností/znalostí a pocitů).
Nevrátí kam? Do toho těla asi ne, ale duše samotná může jít snad kamkoli.I do fyzického světa a být přímo tady, ale nevidíš ji.

Vyvolán možná, ale to podle mě bude absolutně k ničemu a nijak to nevyjde. To je lepší astrální cestování (duše duši vidí a teoreticky ji může vidět, i když se zrovna nachází v bdělém vědomém stavu ve fyzickém těle – pokud je tedy někdom jako ta duše, poblíž – ale ono to vědomí neumí/zapomnělo to, podléhá logice… a prostě nevidí a automaticky se upíná na hmotný svět, jiný nevnímá a ignoruje -a jen chtít se pokusit „vidět“ a vnímat určitě nestačí.. snad by se to dalo tréninkem naučit). Astrální cestování je skrze čas a prostor i NAŠÍ existenci. Duše (byť někteří to nazývají jemnohmotné tělo nebo jen astrální či jiné tělo) dočasně volně cestuje – kamkoli, v nehmotné/jem­nohmotné rovině, zatímco je stále svázáno s fyzickým tělem.
Alternativou by mohlo být třeba (rozvinuté schopnosti) třetího oka (a podobně). Což je v podstatě stejný princip jen jiná technika, či spíše jiná schopnost, ale založená na tomtéž (duši, duchovní schopnosti něco vidět/dělat, umět).

Upravil/a: Disraeli

mýtus: Duše dobrého člověka půjde do nebe a duše špatného člověka půjde do pekla.
mýtus2: Duše dobrého člověka půjde do nebe a duše napůl dobrého a napůl špatného člověka půjde do očistce.

pravda: Je pouze nebe. V oficiálních biblických textech o peklu není ani zmínka. Pokud jsi dobrý člověk a zároveň jsi pokřtěný, půjde tvoje duše po smrti tvého těla do nebe.

Ne.
Duše se s největší pravděpodobností vrací.
Stále více lidí (hlavně děti, dnešní děti, indigové děti) má vzpomínky na minulé životy. Popisují místa, události, vyprávějí, co, kde, jak bylo. Co prožili.

Doposud neni žádný důkaz, že by to mohlo být jinak. Vyvolávat můžeš jak chceš.

Nebezpečí zde neřeším. Při snaze získat zpět spřízněnou duši budu ochoten podstoupit jakákoli nebezpečí. JAKÁKOLI (pak by mohli nebezpečí řešit také všichni zúčastnění okolo). To je princip života – milovat a nebýt „odtrhnut“.

„Jsem součástí celku…“

Na druhou stranu, někdy je taky dobře, že některé duše se už nikdy nevrátí, i když člověk ze své podstaty tohle nevím proč popírá (možná souvisí s oním „celkem“ a co to je… proč to ekonomika roztrhala na kusy).