Je pravda, že chudoba a bída podporuje umělecké nadání?

K tomu, aby někdo napsal dobré dílo, potřebuje talent, důležitá je i píle. Básníkem atd. se člověk rodí. Možná „chudý“ umělec pracuje víc srdcem a hlavou.

Zda někdo pochází z chudého či „bohatého“ prostředí, může jeho tvorbu ovlivnit. Stejně tak jako některé slavné spisovatele ovlivnil alkohol. Např. Paulu Verlainovi a Arthuru Rimbaudovi, nebo jejich předchůdci Charlesi Baudelairovi pomohl alkohol k napsání dekadentní poezie.

Ti „chudí“ se snažit svůj svět nějakým způsobem zachytit, vyjádřit svůj pocit, takže jistým způsobem se od skutečného světa odpoutat. Při psaní se na rozdíl od „bohatých“ liší také jejich slovník, když zachycují krutost světa třeba v pohádkách – např. Andersen.

U Shakespeara je to sporné, zda byl opravdu autorem, nebo jde jen o zástupné jméno.

Někteří uměleci, třeba výtvarní, se potřebovali svým řemeslem uživit.
Třeba Michelangelo.

Napadl mě ještě básník Francois Villon, který nejenže pocházel z chudých poměrů, ale vedl i nezřízený život. Jinak také prokletý básník.
–
"Každý umělec potřebuje k tomu, aby začal pracovat na novém díle, určitý podnět. U mě to jsou zpravidla dluhy.“ Federiko Fellini

Zdroj: https://citaty­.net/temata/u­melec/

Upravil/a: annas

Čiastočne je to pravda, jedna zo základných vlastností umeleckého vnímania je vlastný pohľad človeka na život okolo
Človek zápasiaci o prežitie viac spoznáva a vníma život v jeho prirodzenej nahote a nie v pozlátku vytvorenom spoločnosťou.
Človek obklopený bohatstvom môže vidieť lesk a krutosť moci, ale nechápe prečo nie sú koláče, keď chudoba nemá ani len na chlieb a živí sa už len korienkami a tým čo nájde v prírode.
Všimnite si, o čom sú diela bohatých, ich jemný výber slov vo vyznaniach lásky, hľadania zmyslu života v inotajoch
a pozrite citlivú hrubosť života v piesňach burlakov, koscov na poliach, vo búrlivých veršoch tulákov znejúcich z vrcholov hôr, rozdivočenú radosť v tvárach a hrách dedinskej mládeže na lúkach, pozrite na množstvo tvárí malého Kida, rozbíjača skla, toho pomocníka chudobného okenára (film Chaplin Kid). Tento svoj život v chudobe a súčasne v bohatstve citov mnohí dokážu umelecky stvárniť tak akoby ich predstavy naozaj prežívali.
Sen o láske, bohatstve a sláve dokáže zaujať mnoho ľudí, ale prežívať svoj život, hoc fiktívne v umení, tam kdesi v prachu na dne ľudskej spoločnosti, v blízkosti odpadu a beznádeje spolu s miliónmi podobných osudov? Brrr, už len toto pomyslenie mnohých odháňa od umeleckého stvárnenia, ale také nadnášané ľahké a povzbudívé snívanie, tá krása a nežnosť… o ničom…

Pro ty nejchudší je umění jedno z mála možností, jak si opatřit peníze.

Stejně jako bída, tak i prožitá bolest může v člověku vytvořit cit k umění. Oba tyto faktory mohou probudit jeho tvůrčí nadání a člověk má pak větší smysl pro detaily. Taky ho pořádně naučí zamyslet se nad životem.. :)

není to pravda…vzhledem k tomu, že v minulosti žilo v nuzným poměrech nepoměrně větší množství lidí, tak řada umělců (ale zdaleka ne všichni) pocházela z chudého prostředí. Není to ale v žádném případě tak, že by chudoba nějak zlepšovala podmínky pro umělecký růst, to spíš naopak. Jakýkoli potenciální klavírista by bez cvičení na klavír (což byl a stále je dost drahý nástroj) nemohl dospět ve virtuoza.

Žádné sklony či vlohy k umění u sebe nepozoruji, takže těžko.

Ne, není to pravda.

Určité procento lidí se rodí s uměleckým nadáním (talentem). Protože
více lidí žije (žilo) v chudších poměrech, může to působit dojmem, že
více umělců pochází z chudších poměrů. Kdybyste ale procento umělců
z bohatších poměrů porovnal s procentem umělců s chudšího prostředí,
zjistil byste, že je ± stejné.