Je potykanie si jav nezvratný?

Názory jednoho uživatele na osobní zkušenosti s tykáním a vykáním"

"Prostě si chci tykat s lidmi, se kterými máme společné zájmy a pracujeme na společné věci a důvěřujeme si a chceme k sobě být otevření. Když zjistím, že už k někomu otevřený být nechci, tak nemám problém začít mu vykat,…
Podle mne jsou záležitosti kolem tykání a vykání víc pocitové než rozumové. Je to o pociťování blízkosti anebo vzdálenosti. O sympatii.

http://deosum­.com/Articles/29-tykat-nebo-vykat.aspx
Doplňuji:
Informace z netu
Odmítnout tykání není neslušné. Jen je to třeba provést taktně. Například: „Nezlobte se, ale raději bych zůstal u vykání, jsem na to zvyklý.“ Nebo „…lépe se mi tak s partnery komunikuje.“ Ten, kdo vám tykání nabídl, by s tím měl počítat a vaši reakci bez mrknutí oka přijmout.

Zdroj: http://finance­.idnes.cz/s-tykanim-budte-opatrni-muze-vam-byt-na-skodu-fnq-/podnikani.as­px?c=A080610_161116_fir­my_rady_plo

Vždycky mě štvala jakákoli nerovnoprávnost v komunikaci – buď si oba vykáme nebo oba tykáme..

Upravil/a: annas

Netuším, zda to ertiketa řeší. Z logiky věci, pokud si ti dva už tykali, a jeden z nich , bez ohledu na věk a pohlaví, začne opět vykat, je zřejmě na místě, aby se tykající zepltal, zda si už netykají, nebo zda jde jen o omyl. Pokud vykající vyká dál, je asi na místě, aby se i tykající vrátil zpět k vykání.

Osobne to riesim jednoducho: pri praci si s kazdym zasadne vykam a vdaka tomu mozem s cistym svedomim odmietnut tykanie komukolvek, aj sefovi (hoci podla etikety sa to nema). V praci totiz stretavam kvantum ludi – som novinarka.
Donutila ma k tomu praktickost – nepletie sa mi, s kym si vykam a s kym tykam.

V sukromnom zivote je to tak, ako pise ananas – riadim sa citom.

Potykanie sa javí ako nezvratný proces, pretože sa považuje za známku blízkosti alebo dôvernosti medzi dvoma ľuďmi. Raz sa rozpozná, je ťažké prejsť späť na formálnejšiu formu oslovenia bez následkov alebo ilúzií o vzťahoch.

Ak sa jeden z účastníkov rozhodne vrátiť k vykanie, druhý účastník by mal rešpektovať toto rozhodnutie. Aj keď je možné, že to bude vyzerať niekedy divne, ak jeden človek tyká a druhý vyká, súhlas by mal byť oboustranný. Ak jeden človek nie je pohodlný s tykaním, druhý by sa mal prispôsobiť a vrátiť k vykanie.

Konečné rozhodnutie môže závisieť od kultúrnych a sociálnych kontextov. V niektorých kultúrach je tykanie bežnejšie ako v iných a vice versa. V niektorých situáciách, ako sú profesionálne situácie, môže byť vykanie považované za všeobecne prijateľnejšie.

Čo sa týka etiky, je dôležité rešpektovať súkromie a pohodlie druhého človeka. Ak sa druhý účastník necíti pohodlne pri tykaní, bylo by neslušné naďalej ho oslovenie tak. To sa považuje za základnú úctu a empatiu vo vzájomnej komunikácii.