Mám dospělou dceru,sama už je matkou dvou dětí.Vždy jsem se snažila
pomáhat,ale nikdy toho není dost.Mívám pocit,že mně vždy vinila ze svých
nezdarů.Myslíte si,že je potřebné dospělého člověka za vše chválit,a
nebo je to o nedospělosti?Život se semnou doopravdy nemazlil a přesto si
o sobě nemyslím,že nemám cit.Mám ho na rozdávání,ale v mé
neokrášlené podobě není přijímán.Co si o tom myslíte?V čem dělám
chybu?
Doplňuji:
Já vim,že neubyde,ale za samozřejmé věci?
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 5Pro koho je otázka zajímavá? terry, skorcovaz, iceT, johana 56, Illines před 4644 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
To se nedá tak říct. Každé je něco jiného.
Ale chválu potřebuje člověk v každém věku.
Pomoc je potřeba, ale do jisté míry. Ten, kdo pomoc potřebuje si nesmí
myslet, že to je povinnost.
Určitě si také pomoc musí zasloužit a ne jen na ni spoléhat.
pokud ví, že pomoc není jistota, v životě se mu to mockrát vrátí. Co
kdyby pomoci nešlo? Bude si muset poradit sama. Třeba až tu jenou nebudeš.
Nebo kdybys byla nemocná nebo neměla Kč navíc.
0 Nominace Nahlásit |
Myslím, že pochvalou se nic nezkazí a člověka potěší. Pomoc ale není
forma pochvaly.
Moje heslo je chválit …
Dej dceři více najevo, když se jí něco povede ..ono tě neubyde.
0 Nominace Nahlásit |
>verusko<, tak tohle je mi docela povědomé, jenže o mou pomoc
naopak není zájem a pokud je přijata, hned je mi připomenuto, že pomáhám
„dobrovolně“. Léta jsem se pro to trápila, ale snad už jsem to
překonala a víc se ničit nenechám. Pomůžu, když to bude třeba, ale
vnucovat se nehodlám. No a většinu citu teď spotřebuji pro svého kocourka,
jemu to naopak vůbec nevadí:-).
Doplňuji:
Pro damianu : může se i stát, že svým rodičům odpustíme tak pozdě, že
už jim to nemůžeme sdělit.
Upravil/a: Sůwa
0 Nominace Nahlásit |
Každý člověk má rád chválení, ale s chutí chválit druhého – to
už tak oblíbené nebývá. Kde je však ta míra, kdy je to málo a kdy moc?
Záleží na vás, jak moc jste schopna se přispůsobit dceřinným nárokům a
požadavkům.
Neznám váš případ. Nevím zdá jste byli úplná rodina (vycházím
z toho, že píšete, že se s vámi život nemazlil) -proto jestli ne, to by
mohl být důvod, proč si tolik vynucuje pozornost a vaše neustálé
chválení. Navíc, pokud je jedináček (?), ti bývají citlivější. Můžou
v ní přebývat pocity, že vy jste byla dobrá partnerka i zodpovědná
matka, dělala jste vše přirozeně, ale nikdo si toho nevšímal a neocenil
to. Jestli vás i přes to opustil partner – v jejích očích to mohlo
vypadat, že „to“ všechno nestačilo.
Může to být ale i obráceně, třeba jste partnera nechala vy – i když
se snažil a vy jste ho přehlížela. Ona tak dopadnout nechce a tak si přeje
být pro vás ta nejlepší. Bojí se, že vás ztratí. Vynucuje si pozornost
i tím, že staví na odiv kdejakou – s prominutím, blbost – jen,
abyste si jí všimla. Možná, že jste jediný člověk, kterému věří
(její vztah může být vnitřně nefunkční) – kdyby jí na vás tolik
nezáleželo, nebude chtít právě od vás chválit.
A s těmi nezdary – vždy z nich skutečně viníme pouze své alter ego,
ne toho kdo nám je ukradený. To se jen tak říká – Kdyby nepřišla ta
nafoukaná Bára, povýšili by mě. Ve skutečnosti o Báru ani tak nejde.
Ale – „Kdybys mě ty, mami, vychovala tak, abych byla sebevědomější,
tak bych teď byla v klidu …“ Jenže tohle nahlas nikdo neřekne, protože
to sám vlastně ani neví. Odtud veškerá potlačovaná závist, neschopnost
sebepoznání a známé „skryté“ problémy z dětství.
Teprve, když odpustíme rodičům čím se na nás „provinili“, pak
dokážeme odpustit sami sobě. A pak skutečně dospějeme.
Přeji vám hodně štěstí.
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvekDrap | 1712 | |
marci1 | 1092 | |
annas | 763 | |
quentos | 744 | |
ivzez | 715 | |
zjentek | 712 | |
iceT | 687 | |
led | 618 | |
Kepler | 540 | |
hanulka11 | 535 |
Těhotenství |
Děti a rodičovství |
Partnerství, manželství |
Přátelé |
Ostatní rodina a vztahy |