Je možné, že ze mě nic pořádnýho nebude?

Pokud začneš o sobě přemýšlet pozitivně a ne depresivně, najdeš si cíl i ve svém vzdělání a půjdeš za ním, pak máš šanci. Nejsi sám, kdo vyrůstal ve špatných podmínkách. Mnozí se z toho dostali vlastními silami, protože se nevzdali.
Představ si, že lezeš po laně nahoru, ztrácíš sílu, ale nevzdáváš se, překonáváš svůj strach z hloubky a pomalu lezeš vzhůru ze studny beznaděje mezi lidi.
Jen ten, kdo se vzdá a pustí se záchranného lana, padá a zbytečně ztrácí budoucnost a život.

Pozitivní myšlení neznamená vyzvedávání sebe sama nad jiné, ale současně nepodceňování svých schopností, nebát se přiznat neznalost a přitom snažit se tento problém napravit.

Upravil/a: led

Potřebuješ to někomu říct.
Někomu, kdo tě bude poslouchat…!
A poradí.....
Určitě nejsi jediný, kdo má takové problémy.
Zamysli se nad tím, kdo by to mohl být.

Upravil/a: quentos

Záleží jen na tobě, co z tebe bude. Jsi už skoro chlap, musíš pociťovat za sebe a své chování odpovědnost. Vzchop se, řekni si, přece nejsem tak „hloupý“, abych propadal. Chovej se na svých téměř 15 let. 🙂
Začni se učit, uklízet si nejen po sobě, ale pomáhej rodičům. Uvidíš, že potom uvidiš svět úplně jinýma očima, budeš šťastný, rodina tě bude"potřebovat" a mít ráda. 🙂

Špatné startovní podmínky jsou těžká věc, něco o tom vím. Pak záleží na tobě, buď si necháš vemluvit díru do hlavy, jak lidi kolem tebe dopředu ví, co z tebe bude, nebo se zabejčíš a začneš s tím něco dělat. Patnáct let, složitý věk, ale už máš jasno v tom, co budeš dělat dál? Dala by se třeba situace doma vyřešit školou nebo učebním oborem s internátem? Už by ses musel trochu postavit na vlastní nohy, a to sebedůvěru dodá.

Nic si z toho nedělej, z většiny lidí nic „pořádného“ není. Úspěšných je jen zlomek. A „pozitivní myšlení“ je jen obelhávání sebe samého. V životě neprivilegovaného člověka je ve skutečnosti jen velmi málo pozitivního.