Je možné, že ta totální (ekonomická) likvidace Ruska může být vlastně dlouhodobým cílem a Ukrajina je jen prostředek?

Myslím si ,že Je to víc než pravděpodobné. Jinak ale na tom nic vtipného nevidím.

Upravil/a: mosoj

Je to vtipný, jak ruská centrální banka před zahájením invaze nakoupila šílený devizový zásoby, aby zmírnila dopad očekávaných sankcí.
Že Západ zaměří ruskou centrální banku, nečekal ještě před pár hodinami nikdo. Šílený zničení ruské ekonomiky. Zajímavé z pohledu teorie je to, že se v zásadě jedná o měnovou reformu (přejdou na euro nebo dolar), provedenou zvenčí. Alespoň mají Rusové po letech šanci na změnu režimu.

Pomalu to tak vypadá. );

Putin nic z toho nepřipustí. Taky bych využil všechny krizové scénáře, být v jeho kůži. On to udělá taky. Využije i ty kriticky krizové. Bůh s námi a teď nemyslím toho mezi podtržítky.

Rusko sa likviduje samo blbou politikou.

(ad. Kryšpín, pravda….)
Atak (USA a spol.), střídavě na Čínu a Rusko (rýpání, embarga), můžeme počítat už na desítky let.
Kdyby v některých minulých situacích Putin neprojevil „jistou trpělivost“ a byl tam třeba zmíněný Brežněv (jiná horká hlava), tak bychom tady asi neseděli a nepsali…….
Svět snad řídí nějaká parta šílenců, jde léta/staletí, za svým cílem. Všemi prostředky. Podpoří a využije situace, katastrofy, rozbroje, osoby/vlády, které i nevědomě/spo­luprací a posouvají kolo vpřed. Jako chameleon se přizpůsobuje každé situaci a klacku, dočasně hozenému přes cestu, než dosáhne cíle. Tu a tam se to přepískne, vymkne z rukou, kolo sjede z cesty. Musí se vrátit do vyjetých kolejí. Přilít oleje do ohně… A léta běží, vážení…. :)
Někdo si někde mne ruce a také mastí kapsy. Naplňuje své představy.

Ono je možné, docela vše.
V tzv. novodobých dějinách (po r. 1945, po r. 1989) už došlo k tolika událostem/akcím a „přehmatům“, které se takto, s odstupem, zpětně vyhodnotily. Člověk už holt něco pamatuje. Pamětníci vymírají (což se hodí), někteří lidé mají paměť krátkou (i ve vlastním zájmu). Další lidé jsou pak jen konzumenti předkládaných informací.
Až historie, s odstupem času, situaci hodnotí. Ne vždy objektivně. Záleží na úhlu pohledu, zájmech a straně barikády (ve smyslu sociálního postavení jednotlivce/před­ků).