Avatar uživatele
Savier

Je možné, že je Bůh žena?

Zajímavá 2Pro koho je otázka zajímavá? aliendrone, Filip84 před 274 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Dochy

Některé ženy tvrdí, že když Bůh stvořila muže, v podstatě jen žertovala…

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Jiří Bohumil

A ty tom pochybuješ? Asi nejsi ženatej.;-)

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Rokio

Bůh podle abrhámovských náboženství nemá pohlaví.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
led

Boha, nemožno kvalifikovať ani ako muža, ani ako ženu, dokonca nemožno v Jeho prípade použiť ani niektoré z ďalších „ix“ pohlaví.
Aj keď sa v kresťanskej náuke o Bohu hovorí v mužskom rode, historicky to vychádza z patriarchálneho systému v čase jeho „zjavenia“

Pokiaľ píšete boh s malým písmenom „b“, ide o jedného z bohov akých nájdeme napríklad v gréckej mytológii.
**Ak je bůh ženského rodu, hovoríme o *bohyni***

PS. z mojej odpovedi vidíte, že v písanom texte je dôležitá veľkosť prvého písmena v označení „boha“ a Boha

Upravil/a: led

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
aliendrone

Pokud máš na mysli „pánbíčka“, vystačíš si s odpovědí Filipa84. Pokud jde o „boží entitu“, tak mnohem blíže pravdě (předpokládám) Její Excelence (30. duben SE BLÍŽÍ, muehehe!! 😉 ) led.

Dokonce i z filozofického hlediska je Bůh „něco“, co je DIVERGENTNĚ nad rámec veškerého lidského chápání a veškeré spekulace o něm (v úplné komplexnosti) jsou již principiálně odsouzeny k neúspěchu. 🙂

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Tonda Káňa

Bůh neexistuje!!

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Filip84

No, antičtí bohové měli něco, jako pohlaví. Stejně tak shinto & kami, tak ty kami maj, řekněme, ženský nebo mužský princip, charakter.

Míníš-li boha jediného, tj. původně Israelitů, no a pak kulturně ukradeného křesťany, musulmany a mormony, tak, snad, už z Thory je zřetelný jasný patriarchát, ne? V ranních modlitbách Israelitův je modlitba „pochválen budiž Hospodine, bože náš, králi světa, že jsi mne nestvořil ženou“, no a ženské mají taky ranní modlitby Israelitův, arciť hodně zkrácený, a tam se modlí „pochválen budiž Hospodine, bože náš, králi světa, že jsi mne stvořil podle své vůle“.

Stačí tak? 😃

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Roman71

Pokud narážíte na úryvek písně skupiny Chinaski, tak opravdu není. Duchovní bytosti jsou bezpohlavní.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Filip84

aliendrone: Ty předpokládáš, že nejprve tu byla nějaká komplexní (složitá) filosofická představa nějaké boží entity – jak naznačuješ, a až na základě ní nějaký, institucionální a institucionali­sovaný, „pánbíček“? Jist jsem sobě tím, že to bylo přesně naopak! 😃

Protože patříš-li na religie „divokých“ národů, jejich religie žádnou komplexní a komplikovanou představu božské entity nemají: jako bohy, obecně, označují všecko, co přesahuje jejich chápání – Slunce, Měsíc atp.

Komplexní, instuticionářský a institucionali­sovaný, (jeden) bůh je relativně moderní konstrukt (7t let? Tak nějak.) a uděláš-li sobě jeho osobnostní profillaci, vyjde Ti jednoznačně, pro čí potřebu (a kým, asi) byl jeho obraz vyprofilován.

A protože se stal „faktem“, stal se nedílnou součástí vzdělávání, myšlení, přítomnosti, věnovali se mu i filosofové. A, ano, rozvedli ho do poněkud jiných dimensí.

To však nic nemění na tom, že je to účelově vytvořený, a poměrně banální, konstrukt. 🤷‍♀️

Avatar uživatele
Filip84

Rokio: Jestliže je bůh, zároveň, otcem a synem, pohlaví – poněkud – mít musí, arciť nejde o pohlaví hmotné, hmotný je pouze syn, a to v hypostatické unii – je zároveň bohem i člověkem, stejně člověkem jako bohem a stejně bohem jako člověkem.

Žena nemůže být synem a otcem, ne? 🤦‍♀️

Avatar uživatele
Filip84

Savier: S tím velkým vs malým B/b to není až tak jednoduché, nebo jednoznačné, jak se může zdát.

Obecně je bůh mythologická bytost, jako harpyje, nebo – co já vím – démon. Mythologické bytosti se píší s malým písmenem, výjimkou je Satan – satan je hřib, Satan je mythologická bytost: protože je jeden.

No jo, no, tak jako theoreticky. Ale i v křesťanské (odborné, lithurgické) literatuře se můžeš setkat s tím, že Satan je psán s malým „s“, a to nejen česky, ale i latinsky: třeba v klasické benediktinské exorcistické modlitbě je to, expressis verbis, takto:

Crux sancta si mihi lux
Non draco sit mihi lux
Vade retro satana
Numquam suade mihi vana
Sunt mala quas libas
Ipse venena bibas

Se zápisem „satan“, s malým s, se setkáváme až někdy do 80. – 90. let 20. století, přitom je v tom jistý paradox: samotní pisatelé na existenci Satana poněkud věří, a jestliže toho svýho jedinýho Boha píší s velkým B, čímž ho chtějí odlišit od všech bohů, které oni považují za domnělé, je poněkud nepochopitelné, že píší Satana s malým s. Nicméně to tak dlouho bylo.

Rozlišování velkého a malého b u zápisu slov bůh naznačuje větší míru úcty k bohu Israelitů / křesťanskému / musulmanskému, tj. k bohu jedinému, jedinému nebo v trojici jedinému, což má odraz v kulturním nastavení.

Nechápu však, proč bych měl favorisovat jednu domněnku oproti jiným: bůh je domněnka, neexistuje, jestli ten nebo ten. To, že míním boha křesťanů, mohu vyjádřit jinak, s tím nemám problém.

Avatar uživatele
Savier

led: Děkuji za upozornění. Opraveno.

Avatar uživatele
Savier

Filip84: Stačí. Díky! Tož zas sem sa cosik přiučil 👌

Avatar uživatele
Filip84

Savier: Musíš chápat, že když – někdy, někdo, my nevíme kdo, ale spíš to byla „kolektivní vina“ – konstruoval tu představu boha, tak mu dal takový vlastnosti, aby ho poslouchali ti „důležití“. A, v tý době, nebyly ženský důležitý, ženský vařily barana, hlídaly fakany, zašívaly ručníky na hlavu, Leintuchy, a nějak to „praly“, i když fakt nevím jak na tý poušti. Tak se to vybavilo tak, jak bylo potřeba: ženská poslechne chlapa, chlap poslechne svatý parasity – tady to máš napsaný na posvátným šutru, nečum do toho tak zblízka, to je šutr posvátný, a ty to beztak přečíst neumíš!

Nic víc nikdo, svýho času, neřešil, protože řešit nepotřeboval. Protože to byl kult civilisace s typově vysokou mírou civilisovanosti.

Ty přírodní národy, co žili, řekněme, v nízké míře civilisovanosti, tak, tak nějak přirozeně, sakra dobře chápaly, že ve světě je všecko v harmonii, a tak má stejnou důležitost chlap i ženská: chlap dá po rypáku „mamutovi“, pak je co do hrnce, z čeho postavit teepee, nebo – co já vím – ušít kožuch pro fakany, aby jim v zimě nenamrzly kule. Ženská, zase, navaří toho mamuta, nasbírá dříví – aby bylo na čem navařit toho mamuta, a taky: do čeho by vrzli, kdyby nebyly ty ženský, no a kdo by do ženský „vrzl“, kdyby nebyly ti mužští, že.

Tak ano, tak ty kulty (nebo, častěji, spíš „kulty“, protože ano, byla to nějaká forma animismu, ale nebyl to přímo a vysloveně kult) měly recipročně zastoupen mužský i ženský prvek, mužský i ženský princip.

Nový příspěvek