Je možné, že člověk odmítající se postavit proti svému osudu má obě ruce levé, nebo ví, že před osudem se utéct nedá?

Odpoveď byla označena jako užitečná

1 – Osud je ako cesta v tme a tichu z bodu A do bodu B. Nevieme vopred, čo nás môže stretnúť, preto sa na základe znalostí a skuseností domýšľame, čo by to mohlo byť.
2 – André vzal svoj osud do vlastných rúk, snaží sa vidieť, no nedokázal zapáliť svetlo, aby prekonal tmu
N.N. sklonil hlavu a pokoril sa osudu, dej sa vôľa tvoja, chcem len prežiť do konca svojich dní…
Wilhelm sa nevzdáva, s hlavou vztýčenou, hrdo zrie osudu do očí. Vidí v nich život a smrť, vidí radosť a žiaľ, vidí budúcnosť človeka
Spolu s Eliasom sa pýtam:
stane sa niečo, keď moju odpoveď na túto otázku potvrdím? Čo sa môže stať, ak moja odpoveď pribudne k odpovediam k tejto otázke… ano, zmení sa obsah stránky, ale zmení to niečo v pohľade človeka na svet? Zmení sa niečo vo vašom vedomí?

3 – Filozofické otázky a hlavne odpovede na ne, sú nevyzpytateľné. Nemožno ich bezhranične prijímať, ale ani bezhranične odsudzovať. Možno v nich veľa slovami povedať jedno slovo a jedným slovom otvoriť veľa myšlienok. Toto tvrdím ja!

Možné to je, ale nemusí to být pravdou. Dost často zasáhne osud, nebo vyšší moc, nebo jen náhoda, záleží na tom v co věříme do našeho života tak, že to nedokážeme nijak předem ovlivnit. Jediné co nám potom zbývá , je vyrovnat se s touto skutečností. Jeli to kladná skutečnost neni co řešit, pokud je záporná, či nepříjemná, nezbývá než se s tím poprat.
Všechny skutečnosti uvedené v bodě A a B mohou platit. Nejdůležitější je asi napsáno pod bodem 3. Vždy musíme nějak přijmout to, co nás potká a každý se s tím musí vyrovnat po svém.

Na toto téma už tady byla nedávno řeč. Nezbývá, než se opakovat. Každý kdo se rozhodne postavit svému osudu zároveň věří, že něco jako předem daný osud neexistuje. Něco sice ovlivnit nemůže, něco ale ano. Ovšem s oběma rukama levýma si může spíše uškodit. I takovému člověku patří uznání – za snahu. Jak se říká: no, nevyšlo to, ale aspoň jsem to zkusil.

Něco jako osud neexistuje. Každý člověk je strůjcem svého osudu. Jak si kdo ustele, tak si také lehne.

Teoreticky by mohl mít obě ruce levé i někdo
z těch, kdo se rozhodli postavit „vlastnímu osudu“.
Prakticky jsem se s tím ale nesetkala.

S „Trojkou“ souhlasím, s „Dvojkou a „Béčkem ne.

Strůjci svého osudu jsme my sami.
Proto si nás osud nemůže vyhledat.

Z téhož důvodu nemohu souhlasit s Eliasem Canetti:
Věci se nemění, měníme je my.

Upravil/a: ivzez

Nevěřím na osud. Ale i kdyby existoval, tak už z principu s osudem NEJDE nic dělat – jako například „vzít osud do vlastních rukou“ apod. nelogičnosti (jinak by to nebyl osud, kdyby to šlo), no ne? ;) :)