Ano

Ano myslím si že je to možné, ale určitě by si pouze nespal. Například by si musel být v umělém spánku po nějakém úrazu :)

Upravil/a: adamvosvrda1

Ne

Ano i ne. Jak se na sen díváme.

1. Můžete mít představy o životě, snít, své sny uskutečnit, někdy se to podaří, jindy ne. Nebát se svých snů. Je přece rozdíl mezi časem reálným a mezi časem vnímání – mezi skutečností a fikcí.

Je možné, že svět, v němž žijeme, je vlastně vytvořený uvnitř nás, v naší mysli, jsou to jakési obrazy naší představivosti. Dá se tedy říct, že život je jakýsi sen, ale vůbec si to neuvědomujeme, ale naplňujeme to, co cítíme. To, co jsem zažili včera, je jiné než dnes a zítra to bude opět rozdílné. I když vyprávíme nějaký příběh, pokud je pravdivý, podstata je stejná, ale mění se třeba jazykově, emotivně. Takže realita se změnila.

2. Když nás smrt probudí, je nesmysl, tělo přece zanikne, pokud věříte v převtělování, tak vaše duše někam vstoupí, ale už to nejste vy. Navíc neumíráme, jak a kdy bychom chtěli.

V tomto případě je vaše otázka nesmyslná.

Jinak život je zázrak, v životě nejde udělat krok zpátky, nevíme, co nám život přinese, zda splní naš představy, sny, zda je uskutečníme, ale určitě nejde o sen v tom smyslu, jak jste uvedl. (2)

--

Upravil/a: annas

Myslím že to je pěkná blbost.

Myslím že to je pěkná blbost a výplod bujné fantazie. Ale kdo ví, jak to vše ve skutečnosti je.

Ano

Ne

Tvoje existence je pouze v době, kdy jsi živý. To je od tvého narození až po tvoji smrt. Před narozením jsi byl maximálně tak sperie a až umřeš budeš kostra a časem ani to ne. A to je všechno, co představuje jeho existence v historii všech vesmírů. To je jediná spravedlivost na světě, že každý se narodí a každý umře. Někdo ale umře při porodu a někdo ve 115 letech. Někdo si život zkurví tak moc, že si ho sám velmi rád vezme. A někdo si ho vybuduje tak dobrý, že smrt je jeho největší nepřítel. Život sám o sobě je k ničemu. Dobrý život, to je ale něco úplně jiného.
Být tebou nesázím na to, že za života kohokoliv kdo teď žije na planetě Zemi bude vyvinuto něco jako „lék nesmrtelnosti“. Toho se pravděpodobně nedožije nikdo, kdo teď žije na Zemi s výjimkou víceletých rostlin.
Je to krutá realita, ale dle mého názoru je potřeba si to uvědomit, aby jsi měl motivaci si život užít co nejvíc.
Je to jednoduché. 1. stádium nekonečné nic
2. stádium něco
3 stádium nekonečné nic

Upravil/a: Adam2

Ano

Ano

Ale co to vlastně je, co tak samozřejmě nazýváme „realitou“?

S narozením obdržíme tělo a tím je nám darován pozemský život; ve skutečnosti spíše zapůjčen, protože vždy jednou skončí smrtí. Avšak to zpočátku není důležité. Nový obyvatel Země rozvíjí vědomí ,já“, sny, naděje a představy o štěstí určují jeho mládí. Chce si svůj život užít, získat slávu, uznání a majetek.

Rozčarování určitě přijde s poznáním, že všechno, co získal, není trvalé, že všechno je v životě omezené, dočasné a pomíjející, koneckonců i on sám.

Můžeme o takovémto dočasném jevu tvrdit, že je reálný? Nakolik skutečný je takový pomíjející život v stejně tak pomíjejícím světě plném nepochopitelných věcí? – Jako děti tohoto světa žijeme zcela v moci přitažlivých sil jeho jevových forem, které nás očarovávají.

Kdo je ale očarovaný, ten není plně při vědomí. Jeho vědomí nedokáže rozpoznat mámení a sen jako iluzi, všechno se zdá být dokonalé reálné. Naše subjektivní pociťování považuje pozemský život za skutečnost a není samozřejmě schopno vidět v tom klam.

Západnímu člověku připadá těžké nahlížet na svět jako na „máju“, odraz či podobenství, tak jako na svět nahlížejí Indové. A tak obvykle žije v pokračující nevědomosti o svém dávném původu a o svém skutečném určení a poslání. Jeho duše je nevědomá a člověk neví, kdo je. Jeho denní vědomí je otevřené pouze pro viditelný svět – pro ten neviditelný spí. Proto pokládá viditelný svět za reálný a neviditelný za ne-skutečný.

Rozpoznáme-li však pozemský svět v jeho podstatě jako relativní, pomíjivý a neskutečný, musíme zároveň také pomyslet na absolutní, nepomíjivý a skutečný svět. tedy na zcela jiný svět, k němuž běžně nemáme přístup. Nejprve musí být probuzeno vědomí pro tento jiný svět.

Duchovní škola Zlatého Kříže s Růží neustále hovoří o probuzení pravé duše. Mnozí v sobě pociťují touhu po tomto probuzení a hledají cestu. Tato cesta vede ven ze smyslového světa do absolutní reality nepomíjivého světa, neboť jen v něm se může pravá duše probudit ze sna přirozeného světa.

Spoléháme se na toto probuzení duše a na to, že sejí necháme vést labyrintem pozemského života.

Z hlediska nepomíjivého světa je pozemský život skutečně jen dočasný sen. Člověk je poutníkem, který prochází snovým světem tohoto bytí, které je však pro něho jako škola zkušeností nepostradatelné. Fyzicky pociťuje i nadále přitažlivé síly látkového světa, v němž plní své mnohočetné úkoly. Zůstává podřízen jeho zákonům, ale přece se zároveň může svým probuzeným novým vědomím odpoutat a osvobodit od očaruj ících sil snových obrazů tohoto světa. Stav vnitřní svobody označujeme jako: být sice v tomto světě, ale ne z tohoto světa.

Nová duše je určena k tomu, aby umožnila návrat k pravému životu v původní říši opravdovosti.

Valentin z Alexandrie píše v Evangeliu Pravdy: „To nejvyšší pro člověka je přijít k sobě a probudit se.“

Zdroj: http://duchov­no.doktorka.cz/je-nas-zivot-sen-nebo-skutecnost/

Ano

Myslím že to je pěkná blbost.

Podle mě ne, ale na to existuje spousta teorií.

Ano

to by plno věcí vysvětlovalo co se mi dějou a děli jako naschvály a podobně taky se obávám že je toto jenom sen navíc jeden moudrý řekl že věř svým pocitům a že nic není a ani nemusí být takový jak to vypadá

Upravil/a: JediCZE