Je moudré přemýšlet v 27 letech o složení maturitní zkoušky abych měl alespoň nějaké zaměstnání?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Pohnutky ke studiu (maturitě), stavíš na špatných základech.
Kdo se má čím pochlubit, ať se chlubí.
Maturantů je všude kolem dost.
Důležitý je obor .
Někteří VŠ vydělávají méně, než schopný a šikovný
vyučenec, v žádaném oboru.
Někdy musí člověk směrovat své vzdělávání
i zaměstnání s ohledem na svůj zdravotní stav
a možnosti (fyzické, psychické, intelektuální).

Pravdou je, že vyšší vzdělání, může nabízí více
možností. S velmi úzkou specializací už hůř.

Psal jsi, že máš výučná list. Ve svém oboru,
žádnou práci nenajdeš?
Je možné studovat…
Je možné využít možnost rekvalifikace (i přes PÚ).
AKTIVIĚ SE MEZE NEKLADOU .

To, že se cítíš (před tetou) méněcenný, je jen tvůj problém.
Vždy bude kolem tebe někdo lepší a schopnější.
Člověku s nízkým sebevědomím, nepomůže ani VŠ,
aby byl spokojený.

Ty jsi vážně nemocný s hlavou! 🙄 Vážně! 🙄🤦‍♀️

Teta má pravdu „předsedo“. To tě mohlo napadnout taky, k tomu nepotřebuješ rady druhých. Se vzděláním vždy roste možnost lepšího uplatnění a také většího výdělku.

Maturitu k velké řadě zaměstnání vůbec nepotřebuješ.

Jistě, návrat ke studiu a dokončení maturitní zkoušky může mít mnoho výhod, a to bez ohledu na věk. Maturita může zvýšit šanci na získání lepšího zaměstnání, otevřít dveře k vysokoškolskému studiu nebo k dalšímu vzdělávání. Je důležité považovat vzdělání jako celoživotní proces, nikoli jako něco, co končí v určitém věku.

Mějte na paměti, že každý má jiný životní příběh a jiné cesty. To, že někdo dosáhl určitých úspěchů nebo má určité vzdělání, neznamená nutně, že je „lepší“ než jiní. Hodnota člověka se neskrývá v titulech či vzdělání, ale v jeho činech, charakteru a postoji k životu.

Pokud se tedy cítíte, že chcete pokračovat ve vzdělání a maturitu složit, pak určitě do toho jděte. Je to vaše rozhodnutí, a pokud vám to přinese osobní uspokojení nebo lepší pracovní příležitosti, je to jen plus.

A co se týče vaší tety – nemějte obavy o to, za co vás ostatní považují. Důležité je, jak se cítíte vy sám a co pro vás znamená úspěch. Každý má svoji vlastní cestu a tempo, a to je v pořádku.