Je lepší zapálit svíčku za zemřelé než strašit s Haloweenem?

Halloween mi připomíná naše (na Valašsku) běhání čertů kolem Mikuláše, kdy se původní myšlenka (připomínka Sv. Mikuláše) dost vytratila. Tady je také původně připomínka zemřelých a svatých v nebi, všechna ta duchařina je nános, takže samozřejmě je lepší vzpomenout na zemřelé.

Ano, Haloween není náš obyčej. K nám nepatří.

Halloveen je svátek importovaný, z cizí kultúry. Nemá nic společného s naším svátkem. V naší kultuře patří k tradicím v tento den zapálit svíčku za zemřelé a tiše a v klidu zavzpomínat. Též se upravují, zdobí a navštěvují hroby zemřelých předků a známých.

Ano. Tichá spomienka je viac než hlučná zábava na účet mŕtvych.
Ak si všimnete spôsob „oslavovania“ v rôznych svetových oblastiach, zistíte, že práve tie chudobnejšie a podceňované „národy“ majú v úcte tichú pietnu spomienku na mŕtvych, na rozdiel od tých ekonomicky najvyspelejších najdemokratic­kejších štátov. Prečo je to tak? Prečo práve v tých bohatých štátoch vidíme, nie pietnu úctu voči mŕtvym, ale práve naopak radosti (zjavne preto, že Kmotra Smrť nás priamo nezobrala) a stále viac a viac hlučnú zábavu s ukážkou „My na to máme peniaze a moc. Čo nás je po po tých mŕtvych a umierajúcich, či už prirodzeným spôsobom, prípadne na chorobu, alebo "odídených násilnou smrťou… My predsa žijeme!“
Nemôžem nespomenúť „Dušičky“ v Thajsku. Večer pri stmievaní prišli slávnostne oblečení ľudia na breh rieky, mlčky položili na hladinu malé papierové lodičky s horiacou sviečkou a so sklonenou hlavou sa chvíľu potichu pomodlili, alebo len tak mlčky stáli, pozorovali svoju „Loď mŕtvych“ a o chvíľku uvoľnili miesto ďalším spomínajúcim. Ešte aj povestní „chmatáci a vreckári“, tu nevykonávali svoju činnosť, ako sa bežne stáva napríklad v Európe, kde na Dušičky pracujú aj presčasy s viac než 100% výkonom (rozumej krádežami), vďaka nepozornosti ich obetí.
Hallowen bol pôvodne „pohanský“ keltský sviatok spomienky na mŕtvych. Podobne slávený ako opísaná ukážka z Thajska. Tento sviatok sa v záujme kresťanstva a na likvidáciu „pohanstva“ neskôr zmenil na oslavu „všech svätých“.
Do USA bol prinesený až počas zosilnenej imigrácií Írov a Škótov v polovici XIX.storočia. Neskôr sa zmenil na americký spôsob osláv „čím rozpustilejšie, drahšie a nápadnejšie, tým krajšie“. Tak, ako sa presadzoval vplyv USA do sveta a „rozťahoval, pretláčal sa amerikanizmus“, presadil sa aj Hallowen na úkor miestnych zvyklostí.

Upravil/a: led

Je. Ale s tím, co dělají ostatní a hlavně mladší ročníky, moc nenaděláš. Už jsou ovlivnění (a zblblí) cizí kulturou.
Ty dětska v podstatě vychovaly a vychovávají americké filmy a seriály (a média). Takže se nelze divit, co vše od nich přijímají za své.

Na mne tato atmosféra padne již 27. 10. a drží se mne do 02. – 04.11., jak kdy, od kolébky, rok co rok. Nevím. Tou dobou se určitě děje něco mezi nebem a zemí přičemž člověk má v sobě jakýsi skrytý potenciál se tomu přiblížit. Nahlédnout pod pokličku. Cítím to. Svíčka je jen prostředek, ale… Uvař si kakao, Jirko, zapomeň na rušivé živé elementy (v maskách), koncentruj se a oddej se atmosféře okolo. V čase od soumraku až do večerníčku. Ucítíš nevídané. 😐

Halloween naopak utlumí (oslavami zblbnout člověka aby byl rušný a nekoncentrovaný), co se v tento čas okolo doopravdy děje.

(Já tou dobou večer co večer zapaluji ohěn, pálím listí a ořezané větve tolik milovaných stromů a protože jsem již probuzený k hlubšímu uvědomění, vím, že tím osvobozuji jejich ducha a rituálně ho uvolňuji zase zpět tam, odkud vzešel a kam patří. Zřetelně v tomto období při této konkrétní činnosti vnímám a cítím, feeling uvědomění je nad oheň jasnější a v těchto chvílích hluboce lituji všechny duše, které nejsou účastny. Je mně velmi líto… Zapálit svíčku je jen chabá berlička. 😉)