Je lepší litovat, že jsme něco zažili, než litovat, že jsme nezažili nic?

Nikdy jsem ničeho nelitovala a doufám,že litovat nebudu.Pokud litovat budu,tak jedině toho,že jsem udělala něco tak špatně,že toho musím litovat.
Doplňuji:
Co mě nezabije,to mě posílí…:-D

Upravil/a: kropitko

Lituji v životě zatím třech věcí. 1– že jsem na tři dny utekla z domova ( to byla blbost, hledala mě policie) 2. Jak jsem se chovala k nemocné mamině ( To mě mrzí hodně, bohužel se ale trefila do let kdy je odmlouvání rodičům normální). 3– Když jsem nepomohla nebo si nevzala jedinečnou týranou fenku zavřenou v kotci. ( Je to bezmoc, nikdy na to nezapomenu. Ten pes měl královskou duši)

Já ničeho nelituji a doufám, že ani litovat nebudu. 🙂

Já nelituji ničeho.

Nezazit-nezit.Myslim si,ze kazdy clovek za 24h udela nejaky ten ulet at v mluve ci v pismu nebo deni okolo neho.Je to dobre byt na par minut ci hodinku byt sam pro sebe saskem,a tim prozit vicero povah k porozumeni.Neni ceho litovat je to lepsi zazit nez se nudit ci stereotyp.Nelituji niceho.

Znám trochu pozměněnou podobu tohoto citátu:
Je lepší litovat, že jsme něco zažili a třeba se i ztrapnili, než hned a nebo později litovat, že jsme to nezkusili.

Nelituji ničeho a trapasu se člověk časem zasměje 🙂 Je to pořád lepší, než si říkat co by bylo,kdyby… jenže to už se nedozvíme, protože je pozdě…

Jistě se najde někdo kdo lituje né všeho ale něčemu malého ze svého života. Já osobně jsem udělala pár „kravin“ ale ničeho nelituju.

Tak to je opravdu těžká otázka.Musím se přiznat,že jsem impulzivní člověk a říkám věci přímo.Někdy jsou z toho někteří lidé špatní a já pak lituji,že se nedokážu přetvařovat.Nejspíš převládají situace,kdy toho nelituji,ale určitě souhlasím s názorem,který vystihuje celá otázka.

Rozhodně ničeho nelituju.Život se musí prožít a ne pronudit-to by nebyl život.A jak se říká-něco zlé je k něčemu dobré.